Zoran Dukić se narodil roku 1969 v Záhřebu. Na kytaru začal hrát ve věku šesti let. Dnes platí za jednoho z nejuznávanějších kytaristů. Jeho koncertní vystoupení, sólová či s orchestrem, zanechávají hluboké zážitky u diváků i hudebních kritiků.

Zoran absolvoval na Hudební Akademii v Záhřebu ve třídě Darka Petrinjaka. Svá studia poté zakončil u Huberta Käppela na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem.

V letech 1990-1997 se účastnil kytarových soutěží a toto jeho období je nazýváno jako “tour de force”, protože na nich získal neuvěřitelné množství ocenění. Je jediným kytaristou na světě, který vyhrál obě soutěže “Andrés Segovia” v Granadě i v Palma de Mallorca. Dále získal první ocenění na soutěžích Fernanda Sora, Manuela Ponceho, Manuela de Fally, Francisca Tárregy, což dokazuje, že je virtuózním interpretem mnoha hudebních epoch a stylů. Na největší kytarové soutěži v Madridu, kterou zaštiťuje královská rodina, byl jako jediný nešpanělský kytarista oceněn kromě prvního místa i zvláštní cenou za interpretaci španělské hudby. Díky jeho přirozené schopnosti “komunikovat skrze hudbu” získal na mnoha soutěžích diváckou cenu publika.

Zoranovy recitály, provedené na pěti kontinentech, přiměly mnoho skladatelů, aby mu věnovali své skladby. Jeho repertoár proto zahrnuje díla Takemitsu, Henzeho, Reilyho, Cartera nebo Gubaiduliny a dalších. Zoran také podnikl turné s programem děl J. S. Bacha, kde prováděl jeho kompletní loutnové, houslové a violoncellové suity. Hudba J. S. Bacha je stále ve středu zájmu Zoranova hudebního života.

Zoran se také soustředí na španělskou a jihoamerickou hudbu, která představuje základní repertoár pro klasickou kytaru. Jeho programy jsou pečlivě vyvážené a obsahují široký záběr děl od Bacha po Brittena, od Sora po Albénize, od Tárregy po Villa-Lobose a Brouwera.

Zoran je také velmi aktivní jako hudební pedagog. Dříve vyučoval na hudební Akademii v Záhřebu a na Vysoké hudební škole v Aachenu, v současnosti působí na Královské hudební konzervatoři v Haagu a na Vysoké hudební škole v Barceloně. Vychoval generaci mladých klasických kytaristů a jeho studenti patří k nejúspěšnějším v Evropě. Zoran je zván na mnohé kytarové festivaly po celém světě. Dále je aktivním hráčem komorních seskupení a zakladatelem tria „Trio de Cologne“. Nahrál CD pro společnosti v Německu, Španělsku, Belgii a v Kanadě.

Judicaël Perroy je znám jako ojedinělý virtuózní klasický kytarista a hudebník, který má na svém kontě mnoho cen. V roce 1997 získal první cenu na prestižní Guitar Foundation of America, která mu otevřela cestu k turné po Spojených státech a Kanadě s více než šedesáti koncerty a mistrovskými kurzy.

Narodil se v roce 1973 v Paříži a na kytaru začal hrát v 7 letech na Conservatoire Municipal Inter-Districts v Paříži. Studoval u Delie Estrada a Raymonda Gratiena na Ecole Nationale d'Aulnay-sous-Bois, kde promoval s vyznamenáním. V 11 letech vystoupil jako sólista ve dvou Vivaldiho koncertech s Ensemble Instrumental du Mans pod vedením André Girarda a pokračoval ve studiu hudby u Roberta Aussela a Daniela Lavialle. Ve 14 letech získal druhou cenu na mezinárodní kytarové soutěži Ile de France. V roce 1992 získal jednomyslným rozhodnutím poroty hlavní cenu a cenu publika na 15. mezinárodním kytarovém Concours René Bartoli. V roce 1994 získal koncertní diplom na Ecole Normale de Musique v Paříži ve třídě Alberta Ponce a později téhož roku mu byla udělena 1. cena na 7. mezinárodní soutěži Bourg-Madame, kde konečné hlasování prováděla široká veřejnost bez jakékoli poroty. V roce 1996 se stal vítězem první ceny ve své absolventské třídě na Národní konzervatoři hudby a tance v Paříži (Pařížská konzervatoř).

Během jeho vítězného GFA turné Mel Bay Publications nahrál a vydal jeho živý koncert v Lubbocku (Texas). Po jeho vítězném turné GFA získala nahrávka „Aspen Suite“, stejně jako jeho dřívější nahrávka u francouzského vydavatelství QUANTUM, vysokou chválu a nejvyšší ocenění v časopise Diapason. Následně byla znovu vydána u vydavatelství Bayard Musique v roce 2008. Natočil dvě CD pro sbírku Bayard Musique Meditation, CD s flétnistkou Florence Bellon a další s harfenistkou Joannou Kozielskou. Nahrál CD s hudbou J. S. Bacha pro Naxos, které obsahuje působivé a bezprecedentní provedení Bachovy druhé klavírní partity v transkripci pro klasickou kytaru. V roce 2016 nahrál CD se skladbami M. M. Ponce (Naxos), které obsahuje premiéru Sonáty č. 2 a také nové CD pro Contrastes Records s názvem „Paris est une solitude peuplée“. Současná Judicaëlova diskografie zahrnuje osm alb a jedno DVD. Kromě toho Judicaël ve Francii odehrál mnoho koncertů, které byly živě vysílány na France-Musique.

Judicaël je velmi žádaným učitelem a je pravidelně zván na mistrovské kurzy na mnoha špičkových konzervatořích a univerzitách světa. Jeho studenti vyhráli mnoho hlavních cen v regionálních, národních a mezinárodních soutěžích, včetně Guitar Foundation of America, a zároveň se stali zralými a vycházejícími hvězdami klasické kytary a mezinárodní hudební scény. Judicaël vyučoval na Ecole Nationale de Musique d'Aulnay-sous-Bois a Ecole Nationale de Musique Blanc-Mesnil (1995 až 2004). V zimě roku 2000 byl vybrán na pozici vedoucího katedry kytary namísto Stevena Robinsona na Stetson University.

V roce 2017 byl Judicaël jmenován na fakultu na San Francisco Conservatory of Music a nadále zastává učitelskou pozici v Lille’s appPSEA (Association de préfiguration du Pôle supérieur d'enseignements artistiques) Nord-Pas-de-Calais ve Francii.

https://www.judicael-perroy.com

Campbell Diamond je mezinárodně oceněný klasický kytarista z Canberry v Austrálii, který v současnosti sídlí v rakouském Linci, kde byl nedávno jmenován profesorem kytary na soukromé univerzitě Antona Brucknera.

Campbell dokončil bakalářský titul (First Class Hons) u Huberta Käppela na Hochschule für Musik und Tanz v Kolíně nad Rýnem v Německu a pokračoval v postgraduálním studiu u Judicaëla Perroye na Haute Ecole de Musique Genève. Předtím byl studentem Timothyho Kaina a Minh Le Hoang na ANU School of Music v Canbeře v Austrálii. Klasickou kytaru začal studovat v pozdních 17 letech a nyní je považován za jednoho z předních kytaristů své generace.

Campbell velmi těžil ze studijních období na Akademii Chigiana v Sieně u Oscara Ghiglii a Carla Marchioneho. Měl tu čest zúčastnit se mnoha mistrovských kurzů s hudebníky a umělci, jako jsou David Russell, Roberto Aussel, Zoran Dukic, Marcin Dylla, Lorenzo Micheli, Ricardo Gallén, Pavel Steidl, Roland Dyens a další.

Jako sólista a komorní hráč koncertoval po celé Austrálii, v Japonsku, Koreji, Německu, Norsku, Černé Hoře, Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku, Španělsku, Chorvatsku, Brazílii, Finsku, Indii, Itálii, Portugalsku, Francii, Číně, Rakousku, Srbsku, Rumunsku a Řecku. Objevil se na několika hlavních rozhlasových stanicích včetně Classic FM UK, ABC Classic FM, WDR 3 (German Classic FM) a mnoha dalších. Vystupoval a vedl mistrovské kurzy na mnoha nejprestižnějších světových kytarových festivalech a koncertních řadách, včetně Mezinárodního kytarového festivalu Koblenz, Mezinárodního kytarového festivalu Iserlohn, Cultura Artistica – Sao Paulo, Mezinárodního kytarového festivalu v Berlíně, Mezinárodního kytarového festivalu v Paříži, Festivalu GuitarArt , Forum Gitarre Wien a mnoho dalších.

Campbell je sponzorovaným umělcem firem D'addario a Guitarlift a hraje na kytaru Antoniuse Müllera z roku 2015.

Získal přes 30 cen na mezinárodních soutěžích.

https://campbelldiamondguitar.com

Carlo Marchione patří k přední skupině klasických kytaristů posledních 30 let, vystupuje jako sólový kytarista s orchestry a komorními tělesy. V současnosti je profesorem a pravidelně vede mistrovské kurzy na různých evropských konzervatořích a je také pravidelným hostem festivalů po celé Evropě. Za mimořádný přínos k rozvoji kytary byl v roce 2017 oceněn jednou z nejprestižnějších mezinárodních cen za didaktiku, Zlatou kytarou.

Na kytaru začal hrát v 10 letech u L. Cauzza a později u L. Gallucciho. V roce 1976 nastoupil ve svém rodném městě na Conservatorio Santa Cecilia, kde studoval u Maria Gangiho. Během své kariéry získal řadu ocenění v mezinárodních soutěžích (Ancona 1979/80, "L. Legnani" Parma 1981, "M. Giuliani" 1982, "Ville de Sablé" 1985, Gargnano 1989, "N. Paganini" 1991, "Città di Latina" 1992). Kromě toho inspiroval skladatele jako A. Carlevaro, C. Domeniconi, S. Iannarelli, K. Vassiliev, A. Ourkouzounov, G. Drozd a John W. Duarte, aby pro něj napsali skladby. Stále hledal nové nápady pro svůj repertoár, objevoval téměř zapomenuté skladby, které z jeho geniálních transkripcí vycházejí jako drahokamy. Tiskem vysoce hodnocena je jeho úprava 12 Violin Fantasies od Georga Philippa Telemanna, která vyšla jako CD a hudební kniha. Je taktéž vysoce uznávaným docentem v oblasti analýzy kytarové hudby. V současné době vyučuje na:

o Conservatorium Maastricht (Nizozemsko).
o Pôle Superiour d'enseignements artistiques (appPSEA) v Lille, (Francie).
o Hudební akademii „Civica Scuola delle Arti“ v Římě (Itálie).
o Conservatori Superior de Música de les Illes Balears na Mallorce (Španělsko).
o Scuola di Specializzazione post laurea v Beni Musicali v Turíně (Itálie).

Kromě těchto aktivit je také nadšeným „online“ učitelem, se svou snoubenkou založil Marchione Online Academy, kde učí špičkové studenty z celého světa. Carlo je rovněž velmi aktivní jako hudební vydavatel, vlastní online vydavatelskou společnost MarchioneMusic Editions, jejímž prostřednictvím každý měsíc vydává nové transkripce pro kytaru.

www.carlo-marchione.com

"Hopkinson Smith, je bezpochyby nejlepším loutnistou současnosti." (San Francisco Chronicle)

Švýcarsko-americký loutnista Hopkinson Smith se narodil v New Yorku v roce 1946 a v roce 1972 vystudoval Harvard s vyznamenáním. Jeho instrumentální studia ho zavedla do Evropy, kde spolupracoval s Emiliem Pujolem, skvělým pedagogem nejvyšší katalánské umělecké tradice, a se švýcarským loutnistou Eugenem Dombois, jehož smysl pro organickou jednotu mezi interpretem, nástrojem a historickým obdobím na něj trvale zapůsobil. Podílel se na mnoha projektech komorní hudby a byl jedním ze zakládajících členů souboru Hespèrion XX. Od poloviny 80. let se téměř výhradně soustředil na sólový repertoár pro rané drnkací nástroje, natočil řadu oceněných nahrávek pro Astrée a Naïve, které obsahují španělskou hudbu pro vihuelu a barokní kytaru, francouzskou loutnovou hudbu renesance a baroka, anglickou a italskou hudba 16. a počátku 17. století a hudbu německého vrcholného baroka.

Nahrávka jeho loutnových úprav Bachových sólových houslových sonát a partit, vydaná v roce 2000, se setkala s všeobecným uznáním tisku. Časopis Gramophone ji označil za „nejlepší nahrávku těchto děl mezi všemi nástroji“. Nahrávka děl Johna Dowlanda, vydaná počátkem roku 2005, získala Diapason d’Or a v recenzi v New York Times byla nazvána „nádherně osobní“. Nahrávka s hudbou ze světa Francesca da Milana byla v listopadu 2009 oceněna Diapason d'Or de l'Année (francouzský ekvivalent ceny Grammy) a byla nazývána „první nahrávkou, která napravila Francescovu pověst.“ CD s prvními třemi cellovými suitami J. S. Bacha hranými na německou theorbu vyšlo začátkem roku 2013, získalo také Diapason d’Or a v BBC Music Magazine bylo nazváno „naprosto strhující“.

Hopkinson Smith koncertoval a vedl mistrovské kurzy po celé východní a západní Evropě, Severní a Jižní Americe, Austrálii, Novém Zélandu, Koreji a Japonsku, kde někdy kombinuje životní styl poustevníka se životním stylem cikána. V letech 2007 a 2009 pořádal koncerty a workshopy v Palestině pod záštitou Barenboim-Said Foundation a Swiss Arts Council. V roce 2010 obdržel hudební cenu od italského regionu Puglia s nápisem „maestro dei maestri, massimo interprete delle musiche per liuto dell’antica Europa Mediterranea“. Žije v Basileji ve Švýcarsku, kde vyučuje na Schola Cantorum Basiliensis.

https://www.hopkinsonsmith.com

Štěpán Rak je osobností, která si své posluchače podmaní intenzitou prožitku, interpretačním mistrovstvím a absolutním splynutím interpreta a skladatele v jedné osobě, s duší hudby.

Životní a umělecká dráha Štěpána Raka je podrobně zmapována v řadě encyklopedií, v rozhovorech pro naše i zahraniční televize, pro rozhlas i pro řadu novin. Připomeňme alespoň to nejpodstatnější z posledních let.

V roce 2000 byl Štěpán Rak jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary České republiky. Titul mu udělil prezident Václav Havel.

V roce 2001 byl jako první kytarista na světě pozván k sólovému vystoupení na slavné moskevské konzervatoři P.I.Čajkovského. Ohlas koncertu, kterého se zúčastnily špičky ruského hudebního života, byl zcela mimořádný a vyústil v další pozvání. V témže roce vystoupil společně s Alfredem Strejčkem v Mexiku s koncertním projektem k poctě J.A. Komenského VIVAT COMENIUS. Bylo to již čtvrté společné turné těchto umělců po americkém kontinentu.

V roce 2002 vystupuje Štěpán Rak opět na moskevské konzervatoři a na prestižním světovém festivalu Moskevský podzim. K třiasedmdesáti zemím, které do té doby se svou kytarou navštívil, přibylo v tomto roce ještě Japonsko.

V roce 2003 vychází společná kniha Jaroslavy Urbanové a Štěpána Raka KYTARA, MÁ LÁSKA. Je věnována velké osobnosti, zakladateli české kytarové školy, profesoru Štěpánu Urbanovi.

V únoru 2004 byl Štěpán Rak pozván na koncertní vystoupení jako první český kytarista do Číny. V divadle v Pekingu oslnil svým koncertem Chvála čaje.V březnu 2004 je hostem mezinárodního kytarového festivalu Světoví mistři kytary, který se konal v Kalifornii v USA, kde se s velikým ohlasem setkala Rakova celovečerní suita pro sólovou kytaru Dvacet tisíc mil pod mořem.

Během roku 2005 navštívil se svou kytarou řadu zemí i mnoho míst naší republiky v rámci oslav svého jubilea.

V listopadu 2006 byl Štěpán Rak obdarován světovým unikátem z díla sochaře Jana Řeřichy, kamennou kytarou. Tato kytara má zcela výjimečné rezonanční vlastnosti, které Štěpán Rak využívá ve svém projektu KYTAROTERAPIE.

Koncem listopadu 2007 oslavil koncertem na HAMU spolu se svými absolventy čtvrtstoletí kytary, kterou v roce 1982 na HAMU založil. Významným okamžikem bylo vystoupení 4.11. 2007 ve Florencii v Galerii Uffizi, kde společně s Alfredem Strejčkem provedli Komenského Obecnou poradu před obrazem Komenského od samotného Rembrandta. V prosinci pak došlo k vydání výběru z díla Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských, kterou oba umělci pokřtili.

http://www.stepanrak.cz

Maria Linnemann (*1947) se narodila v Amsterdamu, avšak vyrůstala v Anglii. Studovala dirigování, housle a klavír na Royal Academy of Music v Londýně, kytaře se začala věnovat až později inspirována německým kytaristou a malířem Martinem Nicolaiem. Od roku 1971 žije v Německu a pracuje jako kytaristka, skladatelka a učitelka. Významná nakladatelství jako Ricordi, Trekel či Henri Lemoine publikovala již více než 500 jejích skladeb pro kytaru sólo i komorní obsazení. Maria hodně cestovala a také strávila pět let v Číně jako profesorka angličtiny.

Její hudba je velmi oblíbená a tudíž hrána po celém světě. Maria je pravidelně zvána na národní i mezinárodní festivaly, kde vede mistrovské třídy, semináře a zasedá v porotách.

http://www.maria-linnemann.de

Vynikající citlivost a expresivita Petrita Çeku přilákala a zaujala publikum po celém světě. Vystoupil na mnoha recitálech po celé Evropě a Severní Americe a byl sólistou významných symfonických orchestrů, jako jsou Baltimore Symphony, Česká komorní filharmonie, Státní ermitážní orchestr Petrohradu a Záhřebská filharmonie. Pravidelně také vystupuje se známým smyčcovým souborem Zagreb Soloists a je zakládajícím členem kytarového tria Elogio, založeného v roce 2008. Kytarový kritik Colin Cooper jej popsal jako „sólistu nejvyšších schopností“. Çeku je držitelem první ceny mnoha mezinárodních kytarových soutěží, včetně těch nejprestižnějších jako Parkening (Malibu, USA), Schadt (Allentown, USA), Biasini (Bologna, Itálie) a Pittaluga (Alessandria, Itálie).

Çeku se narodil v roce 1985 v Prizrenu v Kosovu a své první hodiny kytary absolvoval u Luana Sapunxhiu. V roce 2002 se přestěhoval do Záhřebu v Chorvatsku poté, co dostal pozvání ke studiu u Xhevdet Sahatxhija. V roce 2008 absolvoval Çeku Záhřebskou hudební akademii v renomované třídě Darka Petrinjaka. Poté pokračoval ve studiu u velkého mistra Manuela Barrueca na Peabody Conservatory v Baltimoru v USA, kde svá studia v roce 2013 dokončil . Jeho první CD vyšlo v roce 2008 u Naxos. V květnu 2015 vydal španělský label Eudora jeho nahrávku všech šesti cellových suit Johann Sebastiana Bacha v úpravě Valtera Dešpalje. Petrit Çeku hraje na kytaru Rosse Gutmeiera.

http://petritceku.com

Houslista Bjarke Falgren a kytarista Sönke Meinen svým duetem, jejichž repertoár sahá od emotivních zvukových krajin až po opojné rytmické skladby, přetvořili zvuk houslového a kytarového dua. Ve svých skladbách mísí oba virtuózové vlivy lidové hudby s klasickou hudbou, fingerstyle kytarou a špetkou jazzu.

Jejich vysoce ceněné debutové album získalo dvě nominace na Danish Music Awards 2019: v kategoriích "World Music Album roku" a "Skladatel roku".

Bjarke Falgren žijící v Dánsku koncertuje po celém světě a píše a produkuje hudbu pro film a divadlo. Kromě dua se Sönke Meinenem je Falgren v současnosti aktivní také jako sólový umělec a člen různých kapelních konstelací, například Hot N Spicy, World On A String nebo Bjarke Falgren & Paolo Russo Duo. Legenda jazzových houslí Svend Asmussen ho s nadšením označil za svého nástupce, když uvedl: „Bjarke Falgren je nejlepší swingující houslista, jakého jsem od dob Stuffa Smithe slyšel.“

Německý kytarista Sönke Meinen vystupuje také sólově a společně s jazzovým kytaristou Philippem Wiechertem. Je držitelem mnoha ocenění a v roce 2016 posbíral ceny na dvou největších mezinárodních kytarových soutěžích: na respektované soutěži "Guitar Masters" (první cena) a European Guitar Award (cena sponzora). Australský kytarový mág Tommy Emmanuel představil Sönkeho Meinena svému publiku jako „jednoho z nejkreativnějších kytaristů na současné scéně“.

Falgren a Meinen ze svých nástrojů vykouzlili širokou škálu různých témbrů, od vřelých a něžných až po mohutné a úderné. Jejich originální skladby jsou někdy nesmírně jemné a jindy velmi energické, vždy však plné hravosti a emocionální intenzity.

https://www.soenkemeinen.com

François-Xavier Dangremont se narodil v roce 1990 a ve svých deseti letech debutoval na konzervatoři v Mans pod vedením Brigitte Palisson, u níž úspěšně získal DEM (diplom hudebních studií). Po specializované třídě u Tanii Chagnot v l'Hay-les-Roses nastupuje do třídy Judicaela Perroye na francouzské vysoké škole "pôle d'enseignement" v Lille (ESMD). V roce 2017 tak absolvuje bakalářské studium v oboru hudební věda i scénické umění (DNSPM) a všeobecné akademické studium v oboru pedagogika (DE).

Aktivně se snaží o seberozvoj jako interpret, účastní se i je laureátem mnoha mezinárodních soutěží; jmenovitě 1. cena na soutěži Kutná Hora (Česká republika, 2019), 1. cena na "the concours international de Carry-le-Rouet" (Francie, 2017), 1. místo na mezinárodním koncertě v Corii (Španělsko, 2018), 2. cena na mezinárodní soutěži v Amarante (Portugalsko, 2018), 2. cena na mezinárodní soutěži ve Vídni (Rakousko, 2018), 3. místo na mezinárodní soutěži v Koblenci (Německo, 2018). Koncertoval např. ve Stuttgartu, Bonnu, Corii, Vídni, Sarajevu, Londýně, Paříži ad.

François-Xavier Dangremont se inspiruje jak velkými díly repertoáru, tak hledáním zapomenutých skladeb a na svých koncertech provádí starou hudbu od Francesca da Milana přes Dionisia Aguada až po skladatele dvacátého století, jako jsou Eduardo López-Chavarri a Sergio Assad. V roce 2020 začal vyučovat na konzervatoři v Grenoblu a také pořádá kytarový workshop v hotelu Carlton v Lille, na kterém vyučují Raphaël Feuillâtre a Antoine Fougeray.

Josué Gutiérrez žije v Pordenone, kde vyučuje klasickou kytaru a komorní hudbu. Především na Segovia Guitar Academy se již řadu let zabývá šířením klasické kytary jako nástroje pro umělecký a lidský rozvoj dětí prostřednictvím objevování jejich vlastní výrazové dimenze.

Působí jako koncertní umělec, pedagog, člen poroty a umělecký vedoucí. Uspořádal řadu koncertů, konferencí, seminářů a mistrovských kurzů v Mexiku, Rakousku, Chorvatsku, Itálii, České republice, Slovinsku, Španělsku a Švýcarsku. V roce 2012 mexický televizní pořad „Chiapanecos en el mundo“ věnoval epizodu jeho umělecké kariéře.

Byl členem Nahual Tria, založeného v roce 2002, se kterým intenzivně koncertoval v Mexiku a v Evropě. Mezi četnými oceněními získanými tímto triem vyniká 12 prvních cen z významných národních a mezinárodních soutěží komorní hudby, Medaile předsedy senátu Italské republiky, udělovaná Mezinárodní soutěží komorní hudby „Gaetano Zinetti“ ve Veroně a diplom za zásluhy Akademie Chigiana v Sieně udělený Oscarem Ghigliou nejlepšímu studentovi kurzu.

Italský skladatel Marco De Biasi věnoval této formaci a jejím členům mnoho komorních i sólových děl, včetně svého Koncertu pro tři kytary a orchestr, který měl premiéru v roce 2008.

CD "Trio Nahual", vydané v roce 2010, získalo velký úspěch, jak u publika, tak u kritiků. Muzikolog Ermanno Brignolo v recenzi publikované italským časopisem „SeiCorde“ napsal:
"...Tito tři kytaristé umí, jako málokdo v historii, vytvořit opravdové trio, kombinací jejich silných osobností v kompaktní a homogenní soubor, vytvářející dojem, že zvuk vychází z jediného nástroje."

Josué Gutiérrez se narodil v roce 1978 v Mexiku. Po zahájení studia hry na kytaru ve své zemi se přestěhoval do Itálie, aby ve studiu pokračoval u Paola Pegorara a Stefana Violy na akademii „Francisco Tárrega“ v Pordenone a na konzervatořích v Castelfranco Veneto a Udine.

Svá studia ukončil s maximálním počtem bodů a s nejvyššími vyznamenáními. Jeho diplomovou práci „Johann Sebastian Bach: Ciaccona“ publikoval muzikologický časopis „Il Fronimo“ v Miláně a Farandola Editrice di Pordenone.
Mezi mnohými mistrovskými kurzy, které absolvoval, vynikají ty u Stefana Grondony, Pavla Steidla a Oscar Ghiglii.

Navštěvoval také semináře staré hudby pořádané cembalistou Ilariem Gregolettem, Robertem Hillem a Richardem Llubym a studoval hru na violu da gamba u Daniele Cernutta. Kromě toho se u Alessandra Costaperaria specializoval na pedagogiku a výuku hudby.

Kromě jeho velké lásky k hudbě se jeho zájmy pohybují v oblastech jako je čtení, fotografování, psaní, kreslení a buddhismus.

Hraje na kytaru, kterou vyrobil kytarář Marco Bortolozzo.

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro „tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. 

V roce 2015 vyšla v nakladatelství Schott/Mainz jeho kniha „Moderne Gitarrentechnik – Integrative Movement Theory for Guitarists“. Anglickou verzi „Modern Guitar Technique – Integrative Movement Theory for Guitarists“ vydalo nakladatelství UT Orpheus v roce 2019.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi, Sérgio Assad, René Eespere, Marco de Biasi, Marek Pasieczny a Benjamin Verdery mu věnovali skladby pro kytarový orchestr.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem pro klasickou kytaru evropské firmy D‘Addario.

http://www.thomasoffermann.com

Martin Schwarz vystudoval kytaru na Hudební akademii ve Vídni u prof. Waltera Würdingera a Luciana Continiho. Zúčastnil se mistrovských tříd u Huberta Käppela, Oscara Ghiglii, Alvara Pierriho a mnoha dalších. Nejvíce jej však ovlivnil David Russell.

Jako sólista nebo člen komorních uskupení koncertoval v Německu, Polsku, České republice, Slovensku, Rakousku, Rusku, Řecku a Itálii.

Nahrál dvě CD se skladbami německo-indonéského skladatele Stefana Soewandi “Echoing Silence” (1997) a “Dewa” (1999), obě pro Kreuzberg Records Berlin.

Je zakládajícím členem kvarteta „Guitar4mation“, s nímž vystupuje již od roku 1993. Kvarteto nahrálo již 4 CD pro vídeňský label Gramola: 1996 „From a Hidden Street“, 2006 „pulse.sound.joy.heart.“, 2010 „Sonada del Alma“, 2014 „Trans4mation“.

Důležitou součástí jeho umělecké práce je kompozice a aranžmá skladeb pro kytaru, od sóla až po kytarový orchestr.

Martin Schwarz vyučoval po mnoho let na různých hudebních školách v Rakousku. Od roku 2012 vede kytarový orchestr na Hudební univerzitě ve Vídni. V roce 2015 byl jmenován profesorem kytary na Univerzitě Antona Brucknera v Linci (Rakousko).

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (Gordon Crosskey, John W. Duarte, Hubert Käppel, Costas Cotsiolis, Wolfgang Lendle, ad.).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svou pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Od roku 2016 působí také na AMU v Praze. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích (208 cen, 78 prvních cen). Za výjimečné pedagogické výsledky byl v minulosti dvakrát oceněn. Je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly, konzervatoře a hudební univerzity. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími. V roce 2010 se stal členem “D’Addario Family”.

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem a také jako člen kytarového kvarteta “Guitar4mation”, koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada rozhlasových a televizních snímků vznikla ve spolupráci s ORF, ARD, BR1, ČT a ČRo. Natočil několik odbornou kritikou vysoce ceněných CD – dvě sólová, další s violistou Milanem Řehákem a tři s kytarovým kvartetem “Guitar4mation”.

Je uměleckým ředitelem projektu “Kytara Kutná Hora”, který mimo jiné zahrnuje festivaly “Kytarová noc” a “Mezinárodní kytarové bienále Kutná Hora” nebo udělování ceny “Mladý kytarista roku”.

Stanislav Juřica působil pedagogicky na konzervatoři v Pardubicích již od jejího vzniku v roce 1978 do roku 2018. Za tuto dobu prošla jeho rukama řada významných kytarových sólistů a pedagogů jako P. Saidl, K. Fleischlinger, M. Hromek, J. Macek, L. Fišer, M. Šír, R. Coufal, A. Hronová, T. Honěk, M. Svoboda, I. Sedláčková ad. Od roku 2010 učí také na ZUŠ v Přelouči. Má za sebou více než třicetileté působení jako akreditovaný lektor dalšího vzdělávání učitelů ZUŠ.

Společně s Martinem Myslivečkem a Olgou Dvorskou založili a dvacet let vedli Mezinárodní kytarový festival s mistrovskými kurzy v Mikulově, který dodnes patří mezi špičkové kytarové akce v Evropě.

Aktivní je i jeho publikační činnost v oblasti instruktivní kytarové literatury a transkripcí renesanční a barokní hudby kytarového a loutnového typu. Za zmínku stojí např.: Z českých loutnových tabulatur a Z českých kytarových tabulatur (Panton), Renaissance Lute, John Dowland, Silvius Leopold Weiss (H Music Publishing), Renesanční loutnové fantasie I. a II., Bach Partita I BWV1002 (Opus Print), Bach Suita BWW 996, 998, Jelínek Suita A dur (Bärenreiter Praha), Jiří Vojtěch Kalivoda Výběr z díla pro barokní loutnu (In Cordis, z.s.).

Velký ohlas vzbudila také jeho metoda výuky dětí Rychle a zábavně Lekce 1-5 a Snadné kytarové skladbičky 1-4 (Notovna.cz Praha).

.

Prof. Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner je profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku a pedagogicky působí také na Univerzitě umění v Brémách. Jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma „teorie držení těla a pohybu“ a „technika pilování nehtů pro kytaristy“, které vyšly v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.

https://jenswagner.com

Houslista Bjarke Falgren a kytarista Sönke Meinen svým duetem, jejichž repertoár sahá od emotivních zvukových krajin až po opojné rytmické skladby, přetvořili zvuk houslového a kytarového dua. Ve svých skladbách mísí oba virtuózové vlivy lidové hudby s klasickou hudbou, fingerstyle kytarou a špetkou jazzu.

Jejich vysoce ceněné debutové album získalo dvě nominace na Danish Music Awards 2019: v kategoriích "World Music Album roku" a "Skladatel roku".

Bjarke Falgren žijící v Dánsku koncertuje po celém světě a píše a produkuje hudbu pro film a divadlo. Kromě dua se Sönke Meinenem je Falgren v současnosti aktivní také jako sólový umělec a člen různých kapelních konstelací, například Hot N Spicy, World On A String nebo Bjarke Falgren & Paolo Russo Duo. Legenda jazzových houslí Svend Asmussen ho s nadšením označil za svého nástupce, když uvedl: „Bjarke Falgren je nejlepší swingující houslista, jakého jsem od dob Stuffa Smithe slyšel.“

Německý kytarista Sönke Meinen vystupuje také sólově a společně s jazzovým kytaristou Philippem Wiechertem. Je držitelem mnoha ocenění a v roce 2016 posbíral ceny na dvou největších mezinárodních kytarových soutěžích: na respektované soutěži "Guitar Masters" (první cena) a European Guitar Award (cena sponzora). Australský kytarový mág Tommy Emmanuel představil Sönkeho Meinena svému publiku jako „jednoho z nejkreativnějších kytaristů na současné scéně“.

Falgren a Meinen ze svých nástrojů vykouzlili širokou škálu různých témbrů, od vřelých a něžných až po mohutné a úderné. Jejich originální skladby jsou někdy nesmírně jemné a jindy velmi energické, vždy však plné hravosti a emocionální intenzity.

Maroje Brčić se narodil v chorvatském Dubrovníku, kde žije dodnes. Na kytaru se začal učit v sedmi letech, jeho prvním učitelem byl jeho otec Stefanin Brčić. Střední hudební školu absolvoval ve třídě Istvána Römera a Hudební akademii Záhřebské univerzity ve třídě Darka Petrinjaka. Vyučuje hru na kytaru na Akademii umění Univerzity ve Splitu, často zasedá v porotách soutěží a pořádá odborné přednášky a semináře. Jeho žáci a studenti získali téměř sto prvních cen na národních a mezinárodních soutěžích. Brčić vystupuje na koncertních pódiích již téměř třicet let jako sólista, člen různých komorních souborů a jako sólista s doprovodem orchestru (Chorvatský rozhlasový a televizní orchestr, Dubrovnický symfonický orchestr, Varaždinský komorní orchestr, Záhřebští sólisté, Mostarský komorní orchestr, Sarajevská filharmonie, Temišoarská filharmonie, Orchestr Makedonské národní opery, Gnessin Virtuosos z Moskvy). Vystupoval v zahraničí v Evropě, Asii a Severní Americe. 

Podnítil řadu skladatelů ke komponování pro kytaru, mezi nimi například Željka Brkanoviće, Nikšu Njiriće, Iva Josipoviće, Berislava Šipuše, Philipa Bracanina, Gorana Listeše, Anđelka Klobučara a Zorana Juraniće. Je držitelem Ceny rektora Záhřebské univerzity, Ceny Milko Trnina (s Dubrovnickým kytarovým triem) a dvojnásobným laureátem Ceny Orlando (v roce 2009 se Zoranem Dukićem a v roce 2017 s kytarovým kvartetem ve složení Zoran Dukić, Petrit Çeku, Tvrtko Sarić a Maroje Brčić). Vydal knihu pojednávající o tématech z oblasti interpretace a techniky kytarové hry a natočil šest CD pro nahrávací společnosti v Chorvatsku a Rakousku.

He has received the Rector’s Prize of the University of Zagreb, the Milko Trnin Award (with the Dubrovnik guitar trio) and is a two-time winner of the Orlando Prize (in 2009 with Zoran Dukić and in 2017 with a guitar quartet consisting of Zoran Dukić, Petrit Çeku, Tvrtko Sarić, and Maroje Brčić). He has published a book discussing themes in the field of interpretation and guitar playing technique and he has recorded six CDs for record labels in Croatia and Austria.

Tvrtko Sarić se narodil v chorvatském Gospići. Své hudební vzdělání zahájil v Rijece, kde studoval tři roky ve třídě Nikoly Jedrliniće, poté absolvoval střední hudební školu v Záhřebu ve třídě Istvána Römera. Poté studoval na Hudební akademii Záhřebské univerzity, kterou absolvoval ve třídě Darka Petrinjaka. Na Hudební akademii Ino Mirkoviće v Lovranu absolvoval roční specializační kurz u Gorana Listeše. Koncertoval ve Slovinsku, Rakousku, Itálii, Německu, Polsku, Bosně a Hercegovině, Mexiku a Spojených státech. Jako sólista vystupoval se Záhřebskou filharmonií, Záhřebskými sólisty, Smyčcovým orchestrem Celje, Varaždinským komorním orchestrem, téměř se všemi smyčcovými kvartety v Chorvatsku a jako člen souboru na podporu soudobé hudby Cantus. V letech 2010-2015 byl členem renesančního souboru Minstrel, v němž hrál na loutnu. Od roku 2016 působí v Kvartetu gitara (se Zoranem Dukićem, Petritem Çeku a Maroje Brčićem). S tímto kvartetem získal v roce 2017 na 68. letním festivalu v Dubrovníku cenu Orlando. 

Nahrává pro nahrávací společnosti v Chorvatsku a Slovinsku. Je držitelem ceny Porin za nejlepší album klasické hudby (účinkuje na albu Berislava Šipuše, Zajedno [Together], Cantus, 2018). Je zakladatelem a uměleckým ředitelem několika koncertních cyklů v oblasti Gospiće a Licko-senjské župy. Působí jako docent na katedře pedagogiky na pobočce Zadarské Univerzity v Gospići a vyučuje také na hudební škole v Črnomelji. V roce 2012 založil pěvecký sbor Degenija. V roce 2017 získal Cenu rektora Zadarské univerzity za "vynikající výsledky v umělecké práci a vedení sboru".

Narodil se v anglickém Yorkshire v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991-1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil “The Alexander Technique Teacher Training Centre” ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. Na kytarovém festivalu v Mikulově vyučuje AT od roku 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

https://www.alexandertechniquecentrevienna.com/