Peter Croton, oceňovaný interpret na loutnu a romantickou kytaru, patří k výrazným osobnostem mezinárodní hudební scény. Vystupuje jako sólista i v komorních projektech a je ceněn pro mimořádnou hudební kultivovanost, imaginaci a technickou brilanci. V tisku byl označován za „lyrického básníka loutny“ a chválen pro svou „dechberoucí virtuozitu“ a „ohromující škálu barev tónu a dynamiky“.

Jeho nejnovější knihy A Method for the Baroque Lute Based on Historical Sources a A Method for the Renaissance Lute, with a Supplement for the Archlute jsou nyní k dispozici u nakladatelství Le Luth Doré.

Peter Croton se narodil v USA a žije ve Švýcarsku, kde vyučuje loutnu, romantickou kytaru a continuo na Schola Cantorum Basiliensis, dále loutnu, historicky poučenou interpretační praxi a kytarové continuo na konzervatořích v Basileji a Bernu. Jeho hudební činnost se však neomezuje pouze na starou hudbu. Kromě hry na violoncello začal již v šesti letech vystupovat jako folkový kytarista a zpěvák. Ve dvanácti letech zahájil studium klasické kytary u Leona Atkinsona a později hrál na kytaru v různých jazzových souborech. Od roku 1979 studoval loutnu a klasickou kytaru u Dr. Lorise Chobaniana (Oberlin Conservatory of Music) a loutnu u Eugena Domboise a Hopkinsona Smithe (Schola Cantorum Basiliensis).

V roce 1984 získal první cenu na soutěži Erwin Bodky Competition for Early Music v Cambridge (Massachusetts) a obdržel také ocenění na dalších mezinárodních soutěžích. Natočil řadu CD a vystupoval v televizi a rozhlase jako sólista i komorní hráč. Mezi jeho pravidelné duo partnery patřili zpěváci Derek Lee Ragin a Theresia Bothe, stejně jako egyptský hráč na oud Nehad El Sayed. Vystoupil na mnoha mezinárodních festivalech.

Jeho instruktivní příručka Figured Bass on the Classical Guitar: a practical approach based on historical principles vyšla v roce 2005 v nakladatelství Amadeus Verlag. Šest jeho skladeb pro loutnu a hlas vydala Německá loutnová společnost (1999) a čtyři nová zhudebnění textů Williama Shakespeara pro loutnu a hlas vyšla u Tree Edition v roce 2009. Kniha Performing Baroque Music on the Lute & Theorbo: a practical handbook based on historical sources byla publikována v roce 2016 (Amazon/CreateSpace) a Hopkinson Smith ji ocenil pro „bohatství informací a vhledů“. Jeho kniha Performing Baroque Music on the Classical Guitar: a practical handbook based on historical sources vyšla v roce 2015 rovněž u Amazon/CreateSpace; David Russell ji označil za „skvělou knihu – bude velkou pomocí a inspirací pro mnoho kytaristů“.

Peter Croton je prezidentem Německé loutnové společnosti (Deutsche Lautengesellschaft) a iniciátorem a uměleckým ředitelem festivalu BASELPLUCKS – Festival pro loutnu a kytaru.

Zoran Dukić se narodil roku 1969 v Záhřebu. Na kytaru začal hrát ve věku šesti let. Dnes platí za jednoho z nejuznávanějších kytaristů. Jeho koncertní vystoupení, sólová či s orchestrem, zanechávají hluboké zážitky u diváků i hudebních kritiků.

Zoran absolvoval na Hudební Akademii v Záhřebu ve třídě Darka Petrinjaka. Svá studia poté zakončil u Huberta Käppela na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem.

V letech 1990-1997 se účastnil kytarových soutěží a toto jeho období je nazýváno jako “tour de force”, protože na nich získal neuvěřitelné množství ocenění. Je jediným kytaristou na světě, který vyhrál obě soutěže “Andrés Segovia” v Granadě i v Palma de Mallorca. Dále získal první ocenění na soutěžích Fernanda Sora, Manuela Ponceho, Manuela de Fally, Francisca Tárregy, což dokazuje, že je virtuózním interpretem mnoha hudebních epoch a stylů. Na největší kytarové soutěži v Madridu, kterou zaštiťuje královská rodina, byl jako jediný nešpanělský kytarista oceněn kromě prvního místa i zvláštní cenou za interpretaci španělské hudby. Díky jeho přirozené schopnosti “komunikovat skrze hudbu” získal na mnoha soutěžích diváckou cenu publika.

Zoranovy recitály, provedené na pěti kontinentech, přiměly mnoho skladatelů, aby mu věnovali své skladby. Jeho repertoár proto zahrnuje díla Takemitsu, Henzeho, Reilyho, Cartera nebo Gubaiduliny a dalších. Zoran také podnikl turné s programem děl J. S. Bacha, kde prováděl jeho kompletní loutnové, houslové a violoncellové suity. Hudba J. S. Bacha je stále ve středu zájmu Zoranova hudebního života.

Zoran se také soustředí na španělskou a jihoamerickou hudbu, která představuje základní repertoár pro klasickou kytaru. Jeho programy jsou pečlivě vyvážené a obsahují široký záběr děl od Bacha po Brittena, od Sora po Albénize, od Tárregy po Villa-Lobose a Brouwera.

Zoran je také velmi aktivní jako hudební pedagog. Dříve vyučoval na hudební Akademii v Záhřebu a na Vysoké hudební škole v Aachenu, v současnosti působí na Královské hudební konzervatoři v Haagu a na Vysoké hudební škole v Barceloně. Vychoval generaci mladých klasických kytaristů a jeho studenti patří k nejúspěšnějším v Evropě. Zoran je zván na mnohé kytarové festivaly po celém světě. Dále je aktivním hráčem komorních seskupení a zakladatelem tria „Trio de Cologne“. Nahrál CD pro společnosti v Německu, Španělsku, Belgii a v Kanadě.

Enrica Savigni je italská multiinstrumentalistka s pestrou hudební zkušeností, která se v současnosti zaměřuje na studium nástrojů a repertoáru z období klasicismu a romantismu.

Její zájem o historické nástroje začal v roce 2011, kdy se zúčastnila mistrovského kurzu věnovaného kytaře 19. století na milánské Civica Scuola di Musica „Claudio Abbado“ pod vedením dua Maccari–Pugliese, a v roce 2013 zde absolvovala. V roce 2021 získala titul Master of Arts in Music Performance na Koninklijk Conservatorium v Bruselu, kde studovala na oddělení staré hudby u Maestra Xaviera Díaze Latorreho. Předtím studovala klasickou kytaru a klarinet na Conservatorio „A. Boito“ v Parmě, které absolvovala v letech 2010 a 2014.

Enrica aktivně vystupuje jako sólistka i komorní hráčka. Pravidelně spolupracuje s fortepianistkou Laurou Savigni ve dvojici zaměřené na původní repertoár pro kytaru a klavír z 19. století, provozovaný na dobové nástroje. Mezi jejich nahrávky patří: Giuliani–Moscheles–Mertz, Movimento Classical (2019, vydáno ve spolupráci s italským hudebním časopisem Amadeus); Für Beethoven: Hudba pro fortepiano a kytaru inspirovaná Ludwigem van Beethovenem, MP Editions (2020); Unruhe: Nové transkripce pro kytaru a klavír (2024).

Jako umělecká ředitelka se podílí na různých projektech, jejichž cílem je posilovat komunitu klasické kytary a vytvářet příležitosti pro mladé umělce ke sdílení a rozvoji jejich uměleckého hlasu. Patří mezi ně například projekt TouchTheSound – spolupráce s Marcem Ramellim a Gabrielem Lodim zaměřená na interpretační praxi, historické nástroje a repertoár – a projekt Residenze Erranti, rezidenční program vytvořený ve spolupráci s Giacomem Susanim a Marcem Ramellim.

Pravidelně vede mistrovské kurzy a účastní se konferencí, mimo jiné na Perform_Live Festivalu v Dublinu, Congresso Guitarrístico de Braga (Portugalsko), Valné konferenci Společnosti pro hudební vědu v Irsku a na Mikulov Guitar Festivalu.

Enrica je v současnosti doktorandkou v programu DMus in Performance na TU Dublin Conservatoire, působí jako nezávislá interpretka a lektorka kytary na Maynooth University (Irsko).

Marco je pedagogem na TU Dublin Conservatoire, kde k hudbě přistupuje se zvídavostí a badatelským duchem.

Jako kytarista se pohybuje mezi současnou hudbou a historicky poučenou interpretací na dobové nástroje. Zabývá se vztahem mezi nástrojem a interpretací, přičemž vyvíjí projekty zaměřené na rozvoj hmatové citlivosti. Vystupoval jako sólista i komorní hráč na prestižních pódiích po celém světě.

Nahrál několik alb, mimo jiné s kytarovou hudbou Roberta Gerharda a Federica Mompoua, a také transkripce Mompouovy klavírní hudby vytvořené ve spolupráci s Jamesem Beneteauem. V roce 2025 vydá první album ze série A Tempo Rubato s Enricou Savigni, věnované romantickému repertoáru v rámci výzkumného projektu zaměřeného na vnímání času a rytmické nuance.

Jeho výzkumné zájmy zahrnují interpretační praxi, hudební kognitivní vědu a organologii. V poslední době se zaměřuje na témata traumatu, postižení a jejich vlivu na kreativitu. V roce 2022 přispěl studií The Influence of the Spanish Civil War on Roberto Gerhard’s Guitar Music do knihy Roberto Gerhard: Re-appraising a Musical Visionary (Oxford University Press). Jeho nejnovější výzkum se zabývá přínosem nevidomých hudebníků k vývoji kytarové hry.

Jako skladatel získal mezinárodní uznání vítězstvím ve World Guitar Composition Competition v Srbsku. Jeho skladby uvádějí přední světoví kytaristé, mimo jiné Sean Shibe, Andrea Dieci, Lorenzo Micheli a Andrea De Vitis. Spolupráce tvoří ústřední osu jeho umělecké dráhy a vedla k mnoha premiérám skladeb věnovaných přímo jemu.

Věří v důležitost komunity pro hudební tvořivost. Podílel se na založení uměleckých iniciativ, jako jsou Festival Corde d’Autunno a Residenze Erranti, které podporují mladou, výzkumně orientovanou kytarovou scénu. Stejnou vizí je veden projekt TouchTheSound, zkoumající historické nástroje jako zdroj poznání, který spoluzaložil s Gabrielem Lodim a Enricou Savigni. Organizuje také výzkumná sympozia, včetně Dublin Guitar Symposium, a je členem řídícího výboru Festivalu výzkumu hudební interpretace (Festival of Music Performance Research) a výzkumného sympozia TU Dublin. V roce 2018 mu byla udělena cena Chitarra d’Oro za propagaci vědy, kterou uděluje vědecký výbor Mezinárodní kytarové konference Michele Pittaluga.

Marco je držitelem doktorátu v oblasti performativního umění z University of St Andrews a Royal Conservatoire of Scotland, kde se zaměřil na spolupráci mezi interpretem a skladatelem. Kytarový diplom získal jako externí student na milánském konzervatoři Giuseppe Verdi a poté absolvoval dva postgraduální diplomy – v oboru kytary a komorní hudby – na konzervatoři Luca Marenzio. Magisterské studium v oboru interpretace (APEL) dokončil s vyznamenáním na Royal Conservatoire of Scotland, kde studoval kytaru u Alana Neavea a kompozici u Roryho Boylea. Hru na kytaru začal studovat u Andrey Dieciho a absolvoval mistrovské kurzy u Pavla Steidla či Oscara Ghiglii.

Dále absolvoval postgraduální kurz organologie na University of Edinburgh a spolupracoval s řadou kytarářů. Je rovněž držitelem titulu v oboru informatiky se zaměřením na matematické výpočetní metody a zabývá se výzkumem Petriho sítí a neuronových sítí.

Marco hraje na historickou kytaru zakoupenou s podporou Music Capital Scheme organizace Music Network, financované Ministerstvem cestovního ruchu, kultury, umění, jazykové oblasti Gaeltacht, sportu a médií. Music Network je financována The Arts Council.

Gaëlle Solal se narodila do rodiny milující hudbu, v pěti letech objevila klasickou kytaru a hned rok poté začala studovat na konzervatoři v Marseille. Jako malá holčička si do deníku napsala: "Až vyrostu, chci být tanečnicí a hudebnicí". Některé sny se skutečně plní.

V 16 letech Gaëlle nastoupila na pařížskou konzervatoř a o tři roky později ji absolvovala s vyznamenáním Premier Prix a s touhou učit se dál. Zábavná, ctižádostivá a toužící nenechat si ujít žádnou novou výzvu se účastnila mezinárodních soutěží a zároveň studovala magisterský obor na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem. V roce 1998 se Gaëlle stala první Francouzkou, která vyhrála soutěž v italské Alessandrii, jednu z nejvýznamnějších světových kytarových soutěží. Získala také ceny v dalších 12 národních a mezinárodních soutěžích a byla oceněna granty a stipendii mnoha nadací.

Počátkem roku 2000 se Gaëlle přestěhovala do Andalusie, kde zahájila pedagogickou kariéru a získala profesuru na konzervatořích v Córdobě a Seville, přičemž se sama nadále vzdělávala na mistrovských kurzech po celém světě. Po deseti letech působení v duu Astor se v roce 2006 vrátila k sólovému vystupování a získala druhou cenu na Guitar Foundation of America. Vystupovala v prestižních sálech ve více než čtyřiceti zemích jako sólistka, komorní hráčka a sólistka s orchestrem.

Gaëlle je spíše vyznavačem svobody než dogmat, plynule přechází od Bacha k Beatles, od soudobé hudby k baroku a od formálních vystoupení až ke komickým výstupům s partnerem Borisem Gaquerem v duu Crazy Nails.

Gaëlle je angažovaná a vstřícná profesionálka a prostřednictvím organizace Guitar'elles, kterou založila, vede kampaň za přítomnost a zviditelnění žen ve světě kytary. Solal žije od roku 2011 v Bruselu. Hraje na struny Savarez a na kytaru „Rondine“ z dílny Waltera Verreydta a Martiny Gozzini.

• fyzioterapeutka, praktik TČM, kraniosakrální terapie

• praxe od roku 2009 („Čínská mise“ - Malostranské náměstí 14, 118 00 Praha 1)

Vzdělání:

• 2. lékařská fakulta – Všeobecné lékařství; Fyzioterapie a balneologie

• 1. škola tradiční čínské medicíny

• 2014 stáž v Číně (Taiyuan)

• Upledger Institut of Craniosacral Therapy

Nabídka terapie:

• fyzioterapie, akupunktura, fytoterapie, Qigong, dietetika, ušní a břišní akupunktura, kraniosakrální terapie, somato-emocionální uvolnění

Josué Gutiérrez žije v Pordenone, kde vyučuje klasickou kytaru a komorní hudbu. Především na Segovia Guitar Academy se již řadu let zabývá šířením klasické kytary jako nástroje pro umělecký a lidský rozvoj dětí prostřednictvím objevování jejich vlastní výrazové dimenze.

Působí jako koncertní umělec, pedagog, člen poroty a umělecký vedoucí. Uspořádal řadu koncertů, konferencí, seminářů a mistrovských kurzů v Mexiku, Rakousku, Chorvatsku, Itálii, České republice, Slovinsku, Španělsku a Švýcarsku. V roce 2012 mexický televizní pořad „Chiapanecos en el mundo“ věnoval epizodu jeho umělecké kariéře.

Byl členem Nahual Tria, založeného v roce 2002, se kterým intenzivně koncertoval v Mexiku a v Evropě. Mezi četnými oceněními získanými tímto triem vyniká 12 prvních cen z významných národních a mezinárodních soutěží komorní hudby, Medaile předsedy senátu Italské republiky, udělovaná Mezinárodní soutěží komorní hudby „Gaetano Zinetti“ ve Veroně a diplom za zásluhy Akademie Chigiana v Sieně udělený Oscarem Ghigliou nejlepšímu studentovi kurzu.

Italský skladatel Marco De Biasi věnoval této formaci a jejím členům mnoho komorních i sólových děl, včetně svého Koncertu pro tři kytary a orchestr, který měl premiéru v roce 2008.

CD "Trio Nahual", vydané v roce 2010, získalo velký úspěch, jak u publika, tak u kritiků. Muzikolog Ermanno Brignolo v recenzi publikované italským časopisem „SeiCorde“ napsal:
"...Tito tři kytaristé umí, jako málokdo v historii, vytvořit opravdové trio, kombinací jejich silných osobností v kompaktní a homogenní soubor, vytvářející dojem, že zvuk vychází z jediného nástroje."

Josué Gutiérrez se narodil v roce 1978 v Mexiku. Po zahájení studia hry na kytaru ve své zemi se přestěhoval do Itálie, aby ve studiu pokračoval u Paola Pegorara a Stefana Violy na akademii „Francisco Tárrega“ v Pordenone a na konzervatořích v Castelfranco Veneto a Udine.

Svá studia ukončil s maximálním počtem bodů a s nejvyššími vyznamenáními. Jeho diplomovou práci „Johann Sebastian Bach: Ciaccona“ publikoval muzikologický časopis „Il Fronimo“ v Miláně a Farandola Editrice di Pordenone.
Mezi mnohými mistrovskými kurzy, které absolvoval, vynikají ty u Stefana Grondony, Pavla Steidla a Oscar Ghiglii.

Navštěvoval také semináře staré hudby pořádané cembalistou Ilariem Gregolettem, Robertem Hillem a Richardem Llubym a studoval hru na violu da gamba u Daniele Cernutta. Kromě toho se u Alessandra Costaperaria specializoval na pedagogiku a výuku hudby.

Kromě jeho velké lásky k hudbě se jeho zájmy pohybují v oblastech jako je čtení, fotografování, psaní, kreslení a buddhismus.

Hraje na kytaru, kterou vyrobil kytarář Marco Bortolozzo.

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro „tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. 

V roce 2015 vyšla v nakladatelství Schott/Mainz jeho kniha „Moderne Gitarrentechnik – Integrative Movement Theory for Guitarists“. Anglickou verzi „Modern Guitar Technique – Integrative Movement Theory for Guitarists“ vydalo nakladatelství UT Orpheus v roce 2019.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi, Sérgio Assad, René Eespere, Marco de Biasi, Marek Pasieczny a Benjamin Verdery mu věnovali skladby pro kytarový orchestr.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem pro klasickou kytaru evropské firmy D‘Addario.

http://www.thomasoffermann.com

Martin Schwarz vystudoval kytaru na Hudební akademii ve Vídni u prof. Waltera Würdingera a Luciana Continiho. Zúčastnil se mistrovských tříd u Huberta Käppela, Oscara Ghiglii, Alvara Pierriho a mnoha dalších. Nejvíce jej však ovlivnil David Russell.

Jako sólista nebo člen komorních uskupení koncertoval v Německu, Polsku, České republice, Slovensku, Rakousku, Rusku, Řecku a Itálii.

Nahrál dvě CD se skladbami německo-indonéského skladatele Stefana Soewandi “Echoing Silence” (1997) a “Dewa” (1999), obě pro Kreuzberg Records Berlin.

Je zakládajícím členem kvarteta „Guitar4mation“, s nímž vystupuje již od roku 1993. Kvarteto nahrálo již 4 CD pro vídeňský label Gramola: 1996 „From a Hidden Street“, 2006 „pulse.sound.joy.heart.“, 2010 „Sonada del Alma“, 2014 „Trans4mation“.

Důležitou součástí jeho umělecké práce je kompozice a aranžmá skladeb pro kytaru, od sóla až po kytarový orchestr.

Martin Schwarz vyučoval po mnoho let na různých hudebních školách v Rakousku. Od roku 2012 vede kytarový orchestr na Hudební univerzitě ve Vídni. V roce 2015 byl jmenován profesorem kytary na Univerzitě Antona Brucknera v Linci (Rakousko).

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (Gordon Crosskey, John W. Duarte, Hubert Käppel, Costas Cotsiolis, Wolfgang Lendle, ad.).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svou pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Od roku 2016 působí také na AMU v Praze. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích (208 cen, 78 prvních cen). Za výjimečné pedagogické výsledky byl v minulosti dvakrát oceněn. Je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly, konzervatoře a hudební univerzity. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími. V roce 2010 se stal členem “D’Addario Family”.

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem a také jako člen kytarového kvarteta “Guitar4mation”, koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada rozhlasových a televizních snímků vznikla ve spolupráci s ORF, ARD, BR1, ČT a ČRo. Natočil několik odbornou kritikou vysoce ceněných CD – dvě sólová, další s violistou Milanem Řehákem a tři s kytarovým kvartetem “Guitar4mation”.

Je uměleckým ředitelem projektu “Kytara Kutná Hora”, který mimo jiné zahrnuje festivaly “Kytarová noc” a “Mezinárodní kytarové bienále Kutná Hora” nebo udělování ceny “Mladý kytarista roku”.

Prof. Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner je profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku a pedagogicky působí také na Univerzitě umění v Brémách. Jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma „teorie držení těla a pohybu“ a „technika pilování nehtů pro kytaristy“, které vyšly v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.

https://jenswagner.com

Narodil se v anglickém Yorkshire v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991-1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil “The Alexander Technique Teacher Training Centre” ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. Na kytarovém festivalu v Mikulově vyučuje AT od roku 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

https://www.alexandertechniquecentrevienna.com/