Pablo Márquez je považován za jednoho z nejvšestrannějších a nejvýraznějších kytaristů současnosti. Jeho umění v sobě spojuje spontánnost s hlubokou intelektuální promyšleností a posouvá klasickou kytaru na výjimečnou úroveň výrazu. Jeho mimořádný repertoár zahrnuje hudbu od renesančních skladeb pro loutnu a vihuelu až po nejsofistikovanější současná díla – mnohá z nich byla napsána přímo pro něj. Márquez je ceněn pro svůj nezaměnitelný zvuk a jeho nahrávky pro vydavatelství ECM a další značky jsou často považovány za referenční interpretační verze. Za svou uměleckou činnost obdržel řadu prestižních ocenění, mimo jiné Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros a Japan Record Academy Award. Jeho hru oceňují také kritici v médiích jako The New York Times či Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Vedle průlomového alba Musica del Delphin (ECM, 2007) – vůbec první nahrávky klasické kytary tohoto prestižního labelu, věnované dílu Luyse de Narváeze – vydal řadu dalších sólových i komorních nahrávek. Spolupracoval mimo jiné se sopranistkou Maríou Cristinou Kiehr, violoncellistkou Anjou Lechner, houslistkou Patricií Kopatchinskajou a hráčem na fortepiano Janem Schultszem.

Ve své diskografii má také první nahrávky skladeb pro kytaru a orchestr, například Chemins V Luciana Beria s Dennisem Russellem Daviesem a Orchestra della Svizzera italiana, A fuoco Luci Francesconiho se Susannou Mälkki a Ensemble Intercontemporain, Hanbleceya Zada Moultaky s Lorraine Vaillancourt a montrealským Nouvel Ensemble Moderne, nebo Fénix Javiera Torrese Maldonada s Mauriziem Grandinetti, Jürgem Hennebergerem a souborem Phoenix Ensemble. Druhá živá nahrávka Chemins V s Jeanem-Michaëlem Lavoie a WDR Sinfonieorchester Köln získala prestižní ocenění Preis der deutschen Schallplattenkritik.

Rodák z Argentiny studoval kytaru u Jorge Martíneze Zárate a Eduarda Fernándeze. Již v rané fázi své kariéry zvítězil v několika mezinárodních soutěžích, včetně soutěže H. Villa-Lobose v Rio de Janeiru a Concours de Radio France v Paříži. Později studoval dirigování u Rodolfa Fischera a Petera Eötvöse a významně jej ovlivnila výuka legendárního pianisty Györgye Seböka.

Márquez vystupoval ve více než 40 zemích světa, a to na prestižních pódiích jako Concertgebouw v Amsterdamu nebo Teatro Colón v Buenos Aires. Hrál na významných festivalech v Aix-en-Provence, Avignonu či na festivalu Ultraschall v Berlíně. Jako sólista účinkoval s orchestry jako Philharmonique de Radio France, Bavorský rozhlasový orchestr, Nordwestdeutsche Philharmonie, Sinfónica Nacional de Colombia či Orquesta de Valencia.

Jeho oddanost současné hudbě je mimořádná – spolupracoval s velikány jako Luciano Berio, Mauricio Kagel či György Kurtág a premiéroval více než třicet děl napsaných přímo pro něj. Patří mezi přední interprety Sequenza XI Luciana Beria, kterou uvedl na pozvání Pierra Bouleze u příležitosti skladatelových 70. narozenin.

Jako dirigent založil komorní orchestr KlangMundo v Basileji, který se věnuje propojení hudby různých světových kultur s tématy lidských práv, ekologie a humanitární pomoci. S tímto orchestrem nahrál Suite Argentina Eduarda Falú (vydání připravuje), kde sólistou je Fabián Cardozo.

Také jeho pedagogická činnost je pozoruhodná – je profesorem na Musik-Akademie v Basileji a pravidelně vede mistrovské kurzy po celém světě. Za svůj videozáznam Folia Variations Manuela Maríi Ponceho získal ocenění Chitarra d’oro v Miláně a v rodné Argentině byl vyznamenán cenou Konex za celoživotní přínos.

Hao Yang je koncertní klasická kytaristka pocházející z Číny a laureátka programu Astral Artists. Aktivně se věnuje sólové i komorní hudbě a pravidelně vystupuje na mezinárodní scéně. Jako sólistka se představila s Chursaskou filharmonií v Německu a byla hostem na prestižních kytarových festivalech v Clevelandu, Panamě a Pekingu. Koncertovala také na významných místech, jako jsou Carnegie Hall, Kimmel Center, New York Subculture, Miller Theatre na Kolumbijské univerzitě a Princeton Sound Kitchen.

Je vášnivou komorní hráčkou – v Carnegie Hall debutovala s premiérou kytarového dua Talking Guitars od renomovaného skladatele Paula Lanského po boku kytaristky JIJI. Jako hostující umělkyně vystoupila v rámci série Philadelphia Chamber Music Society a na Concordia Chamber Festivalu. Spolupracovala také s Grammy oceněným vydavatelstvím Bridge Records Inc., pro které nahrála komorní díla Paula Lanského a Poula Ruderse.

V roce 2021 zvítězila v národní konkurzu organizace Astral Artists. Mezi její další soutěžní úspěchy patří první místo na Mezinárodní kytarové soutěži Koblenz Hubert Käppel 2024 a na 54. Mezinárodní instrumentální soutěži v Markneukirchenu (Německo), druhé místo na Mezinárodní koncertní soutěži GFA, vítězství na Mezinárodní mládežnické soutěži GFA, Mezinárodní kytarové soutěži CSU a 7. Mezinárodní soutěži Andrés Segovia. Je rovněž držitelkou ocenění Clifton Foundation’s Emerging Artists Award.

Hao Yang získala bakalářský titul na Curtis Institute of Music, magisterský titul na Lamont School of Music a v současnosti pokračuje ve studiu programu Artist Diploma na Yale School of Music.

https://www.haoyangguitar.com/

„Na světě je jen velmi málo hudebníků, kteří mě dokážou naprosto ohromit krásou a mistrovstvím své hry tak, že ztratím řeč. Jon Gomm je jedním z nich.“ Randy Blythe (Lamb of God)

Jon Gomm je zpěvák, skladatel a sólový akustický kytarista působící v britském hrabství Yorkshire. Proslavil se svou nezapomenutelnou virtuózní kytarovou technikou, která zahrnuje údery do těla nástroje, tapping, měnění ladění během hry a vytváření mohutného, mnohovrstevnatého zvuku – od basů přes bicí až po téměř orchestrální hloubku – a to vše jen z jediné kytary.

Jeho písně jsou často hluboce emotivní – s jemným, procítěným hlasem i beze slov. Jeho vystoupení spojují intimitu a sílu, ale zároveň je vždy odlehčuje přirozený seversko-anglický humor a sebeironie.

V roce 2020 byl Jon v největší online anketě svého druhu (pořádané MusicRadar / Guitar World) zvolen „nejlepším akustickým kytaristou na světě“.

V roce 2021 představila firma Ibanez modely JGM10 a JGM5 – Jon Gomm Signature Model, čímž se Jon stal teprve třetím kytaristou v historii, který navrhl vlastní akustický model pro tuto značku – po Joeu Satrianim a Stevu Vaiovi.

V roce 2023 se jeho skladba Passionflower umístila na 6. místě v žebříčku „50 nejlepších akustických kytarových skladeb všech dob“ časopisu Total Guitar – hned za Blackbird od The Beatles a Tears in Heaven od Erica Claptona.

Jon je zároveň vášnivým zastáncem duševního zdraví a neurodiverzity.

Když mu byly dva roky, vyžádal si od rodičů k Vánocům kytaru. Místo toho dostal ukulele – které ve frustraci rozbil – a tak mu nakonec pořídili kytaru a našli učitele. Vyrůstal v britském Blackpoolu a jeho otec, novinář a hudební kritik, ho bral na koncerty. Mnohé kapely přespávaly u nich doma, takže malý Jon měl možnost setkat se a učit se od legend, jako byli Jack Bruce (Cream), Walter Trout nebo B.B. King.

Jon odmítl místo na Oxfordské univerzitě, aby mohl studovat na Guitar Institute v Londýně a následně na Leeds Conservatoire. Leeds se stal jeho druhým domovem a v roce 2021 zařadilo místní městské muzeum jednu z jeho kytar do stálé sbírky.

Následně začal samostatně vydávat hudbu a koncertovat. Ačkoliv zůstal nezávislým umělcem, prodal tisíce alb a koncertoval napříč Evropou, Severní i Jižní Amerikou, Austrálií, Asií i Afrikou.

Zlom nastal v roce 2012, kdy vydal svůj první singl Passionflower spolu s videem, které okamžitě zaujalo široké publikum a získalo přes 20 milionů zhlédnutí napříč platformami. Náhlý přechod z kultovní undergroundové scény do širšího povědomí byl pro Jona, oddaného svému řemeslu, zvláštní zkušeností. Zůstává tak možná nepravděpodobným „kytarovým hrdinou“, který však stále pevně stojí na svých kořenech v britské akustické scéně.

Dosud vydal čtyři studiová alba, z nichž nejnovější – The Faintest Idea – vyšlo u vydavatelství Kscope. Britský časopis Guitarist napsal:

„The Faintest Idea je především mistrovskou ukázkou skladatelského umění – Gomm zde zkoumá krásu i bolest životních zkušeností – a přitom bez námahy boří zažité představy o akustické technice. Jeho party často znějí, jako by na kytaru hrálo šest rukou zároveň.“

Jon zůstává v pravidelném kontaktu se svou oddanou online komunitou „Gommunity“, aktuálně skládá novou hudbu a nadále koncertuje po celém světě – s neochvějnou věrností svým hudebním kořenům i publiku.

https://jongomm.com

Stačí jen pár tónů a ihned se projeví nezaměnitelnost jeho zvuku. „U Davida Orlowského se zdá, že se klarinet mění v lidskou bytost,“ nadchlo se „Hamburger Abendblatt“ nad zpěvnou kvalitou jeho výrazné hry. 

Ve své kariéře, která trvá již 25 let, vystupoval na prestižních světových scénách a jako exkluzivní umělec natočil osm alb pro Sony Classical a Warner Classics, z nichž čtyři získala cenu ECHO / OPUS Klassik. Ať už při hře Schuberta s Marthou Argerich, Brahmse s Danish String Quartet nebo Mozarta s Netherland Radio Symphony Orchestra, David Orlowsky dokáže na klarinet hrát jako málokdo jiný. 

I mimo klasickou hudbu si vytvořil svůj vlastní styl. 21 let cestoval po světě s David Orlowsky Triem a zkoumal hranice mezi klasikou a klezmerem. Trojice okouzlila publikum v místech jako Berlínská filharmonie, Concertgebouw v Amsterdamu nebo Carnegie Hall v New Yorku. Po oslavované rozlučkové šňůře v roce 2019 nastal čas pro novou kapitolu plnou komorní hudby, nových skladeb a projektů.

V rámci svého oceňovaného projektu s loutnistou Davidem Bergmüllerem se ponořil do světa Henryho Purcella a Johna Dowlanda. Na jaře 2022 vyšlo jejich společné album Alter Ego u Warner Classics. 

V roce 2023 s velkým úspěchem premiéroval své Klarinetové kvinteto The Clockmaker s Quartetto di Cremona a v létě 2024 byla premiéra jeho Klarinetového koncertu Shadow Dancer ve Velkém sále Elbphilharmonie oslavována ovacemi ve stoje. Téměř ve stejnou dobu vyšlo jeho nové album Petrichor u Warner Classics, na kterém spolupracoval s kytaristou Danielem Stelterem a bubeníkem Tommym Baldu. Společně se zabývali různými vůněmi a jejich vlivem na naši psychiku. Výsledek je okouzlující.

https://davidorlowsky.com/

Pražské kytarové kvarteto bylo založeno v roce 1984 na Pražské konzervatoři. 
Od té doby je oceňováno jak odbornou kritikou, tak českým i zahraničním publikem. Kvarteto je zváno na významné hudební festivaly, koncertovalo ve většině zemí Evropy, v USA, na Středním východě a nadchlo posluchače na stovkách koncertů v České republice. Perfektní souhra, osobitý hudební styl a jedinečná barva zvuku čtyř kytar jsou zaznamenány na mnoha nahrávkách pro rozhlas, televizi a na řadě kompaktních disků. Virtuozita jednotlivých členů a široké výrazové schopnosti kvarteta inspirovaly řadu vynikajících českých i zahraničních skladatelů ke zkomponování skladeb přímo pro soubor. Kromě původních skladeb pro čtyři kytary má kvarteto v repertoáru vlastní transkripce skladeb různých stylových období. Současnou sestavu Pražského kytarového kvarteta tvoří Marek Velemínský, Eliška Holá, Matěj Freml a Patrick Vacík.

Marek Velemínský
Vedoucí a zakladatel souboru, absolvent Pražské konzervatoře ve třídě prof. Jiřího Jirmala a HAMU v Praze u prof. Štěpána Raka. Laureát kytarových soutěží a finalista soutěže Radio-France v Paříži. Tvůrce transkripcí skladeb pro soubor.

Eliška Holá (Balabánová)
Absolventka Gymnázia s hudebním zaměřením v Praze a Pražské konzervatoře u prof. Václava Kučery, JAMU v Brně u prof. Martina Myslivečka. V rámci programu Erasmus rok studentkou prof. Paola Pegorara v Grazu. Laureátka mnoha mezinárodních kytarových soutěží (Velbert, Weimar, Vídeň, Kutná Hora).

Matěj Freml
Absolvent Gymnázia s hudebním zaměřením v Praze ve třídě prof. Václava Kučery, Konzervatoře v Pardubicích u prof. Petra Saidla, roční stáže na Hochschule für Musik Franz Listz ve Výmaru u prof. Thomase Müller-Peringa. Absolvent JAMU v Brně ve třídě prof. Martina Myslivečka a prof. Vladislava Bláhy a doktorského studia pod vedením prof. Barbary Marii Willi. Laureát mnoha mezinárodních soutěží (Kutná Hora, Velbert, Výmar, Erwitte, Bělehrad, Rust, Gorizia, Koper, Bratislava, Split). Odborný asistent na JAMU v Brně a vedoucí její katedry strunných nástrojů.

Patrick Vacík
Absolvent Pražské konzervatoře ve třídě prof. Václava Kučery a Konzervatoře v Pardubicích u prof. Petra Saidla, Musikhochschule Franz Liszt ve Výmaru ve třídě prof. Thomase Müller-Peringa a prof. Ricarda Galléna. Absolvent doktorského studia na HAMU v Praze pod vedením prof. Štěpána Raka. Laureát mnoha mezinárodních kytarových soutěží (České Budějovice, Kutná Hora, Bělehrad, Rust, Weikersheim, Gorizia). Profesor Pražské konzervatoře a odborný asistent na JAMU v Brně.

https://www.pgq.cz/

Carlo Marchione patří k předním osobnostem klasické kytary posledních třiceti let. Vystupuje jako sólista s orchestry i komorními soubory a pravidelně se objevuje na prestižních festivalech po celé Evropě. V současnosti působí jako profesor a lektor mistrovských kurzů na několika evropských konzervatořích. Za svůj mimořádný přínos k rozvoji kytarové pedagogiky obdržel v roce 2017 jedno z nejvýznamnějších mezinárodních ocenění v oblasti výuky – Zlatou kytaru.

Hře na kytaru se začal věnovat v deseti letech pod vedením L. Cauzza a později L. Gallucciho. V roce 1976 nastoupil na Conservatorio di Santa Cecilia v rodném Římě, kde studoval u Maria Gangiho. Během své kariéry získal řadu ocenění v mezinárodních soutěžích, mimo jiné v Anconě (1979/80), Parmě – soutěž "L. Legnani" (1981), "M. Giuliani" (1982), "Ville de Sablé" (1985), Gargnanu (1989), soutěži "N. Paganini" (1991) a "Città di Latina" (1992).

Carlo Marchione dlouhodobě inspiruje soudobé skladatele jako A. Carlevaro, C. Domeniconi, S. Iannarelli, K. Vassiliev, A. Ourkouzounov, G. Drozd a John W. Duarte, kteří mu věnovali svá díla. Je známý svým neustálým hledáním nových impulsů pro kytarový repertoár – objevuje téměř zapomenuté skladby, z nichž jeho brilantní transkripce činí doslova hudební drahokamy. Vysokého ohlasu se dočkala jeho úprava 12 houslových fantazií Georga Philippa Telemanna, vydaná na CD i v notové podobě.

Vedle koncertní činnosti je Marchione uznávaným pedagogem v oblasti hudební analýzy a interpretace kytarové literatury. Vyučuje na Conservatorium Maastricht (Nizozemsko), Pôle Supérieur d’Enseignements Artistiques (appPSEA) v Lille (Francie), na Hudební akademii „Civica Scuola delle Arti“ v Římě (Itálie), Conservatori Superior de Música de les Illes Balears na Mallorce (Španělsko) a na Scuola di Specializzazione post laurea v Beni Musicali v Turíně (Itálie).

Vedle svých pedagogických aktivit je také nadšeným online učitelem. Společně se svou snoubenkou založil Marchione Online Academy, kde vzdělává talentované studenty z celého světa. Je rovněž velmi aktivní jako hudební editor – prostřednictvím své digitální edice MarchioneMusic Editions pravidelně vydává nové kytarové transkripce.

www.carlo-marchione.com

David Bergmüller, označovaný za „virtuózního lyrika“ (Tiroler Tageszeitung) a chválený pro svou „mimořádně jemnou a podmanivou hru“ (Liechtensteiner Volksblatt), patří k nejvýraznějším a nejvšestrannějším loutnistům své generace. Jeho virtuózní vystoupení sahají od historicky poučené interpretace až po současnou hudbu psanou přímo pro loutnu.

Jako sólista vystupoval na prestižních festivalech a scénách, jako jsou Konzerthaus Berlin, Schleswig-Holstein Musik Festival, Verbier Festival, Gstaad Menuhin Festival, Bozar Brusel (Paleis voor Schone Kunsten), Festival Oude Muziek Utrecht, Schubertiade Hohenems, Wiener Konzerthaus, Innsbrucker Festwochen der Alten Musik, Philharmonie Köln (Kolínská filharmonie), Barocktage Melk, Wien Modern či LIGITA – Liechtensteiner Gitarrentage. Spolupracuje s řadou významných umělců, jako jsou David Orlowsky, Janus Rasmussen, Maurice Steger, Avi Avital či Sergio Assolini, a také s ansámbly jako Concentus Musicus, Akamus Berlin, Vivid Consort či Company of Music.

Jeho diskografie zahrnuje rozmanité žánry – od staré hudby (Rhétorique du Silence, 2023), přes klasický crossover (Alter Ego, 2022), až po elektronickou hudbu (Wirbel, 2023). Nejenže sám komponuje pro loutnu a propojuje akustické a elektronické prvky, ale řada soudobých skladatelů – Pia Palme, Arturo Fuentes, Gilad Hochman, Akos Banlaky či Manuel Durão – vytvořila skladby přímo pro něj.

Jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracoval s renomovanými soubory, jako jsou Collegium 1704, I Barocchisti, Bach Consort Wien, La Cetra Barockorchester Basel a další. Vystoupil na scénách jako Wigmore Hall, Berlínská filharmonie, Musikverein Wien, Tonhalle Zürich, Alte Oper Frankfurt a v operních domech jako Theater an der Wien, Státní opera Hannover, Opera v Lille, Grand Théâtre de la Ville de Luxembourg, Theater Bonn, Národní divadlo v Mannheimu či Velké divadlo v Moskvě (Bolšoj těatr).

Mezi vrcholy nadcházející sezóny patří jeho debut v roli hudebního vedoucího v Theater an der Wien a koncerty v Konzerthaus Berlin, Potsdamer Musikfestspiele, Wiener Konzerthaus, Schleswig-Holstein Musik Festival a na festivalu Listening Closely, kde vystoupí jako hlavní host.

David Bergmüller byl prvním loutnistou, který získal cenu Franz-Aumann-Preis na soutěži H.I.F. Bibera. Album ALTER EGO, nahrané společně s Davidem Orlowským, získalo cenu Opus Klassik 2023.

Narodil se v roce 1989 v rakouském Hall in Tirol. Hře na kytaru se začal věnovat v osmi letech. Během studia na Tiroler Landeskonservatorium u Stefana Hackla objevil pro sebe loutnu. Studoval u Hopkinsona Smithe a Rolfa Lislevanda. Po absolvování studia na Schola Cantorum Basiliensis a Hochschule für Musik Trossingen byl v roce 2018 jmenován jedním z nejmladších profesorů hudby na Hochschule für Musik und Tanz Köln (Kolín). Od roku 2023 působí také na MUK – Soukromé univerzitě hudby a umění města Vídně (Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien).

https://davidbergmueller.com/

Gaëlle Solal se narodila do rodiny milující hudbu, v pěti letech objevila klasickou kytaru a hned rok poté začala studovat na konzervatoři v Marseille. Jako malá holčička si do deníku napsala: "Až vyrostu, chci být tanečnicí a hudebnicí". Některé sny se skutečně plní.

V 16 letech Gaëlle nastoupila na pařížskou konzervatoř a o tři roky později ji absolvovala s vyznamenáním Premier Prix a s touhou učit se dál. Zábavná, ctižádostivá a toužící nenechat si ujít žádnou novou výzvu se účastnila mezinárodních soutěží a zároveň studovala magisterský obor na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem. V roce 1998 se Gaëlle stala první Francouzkou, která vyhrála soutěž v italské Alessandrii, jednu z nejvýznamnějších světových kytarových soutěží. Získala také ceny v dalších 12 národních a mezinárodních soutěžích a byla oceněna granty a stipendii mnoha nadací.

Počátkem roku 2000 se Gaëlle přestěhovala do Andalusie, kde zahájila pedagogickou kariéru a získala profesuru na konzervatořích v Córdobě a Seville, přičemž se sama nadále vzdělávala na mistrovských kurzech po celém světě. Po deseti letech působení v duu Astor se v roce 2006 vrátila k sólovému vystupování a získala druhou cenu na Guitar Foundation of America. Vystupovala v prestižních sálech ve více než čtyřiceti zemích jako sólistka, komorní hráčka a sólistka s orchestrem.

Gaëlle je spíše vyznavačem svobody než dogmat, plynule přechází od Bacha k Beatles, od soudobé hudby k baroku a od formálních vystoupení až ke komickým výstupům s partnerem Borisem Gaquerem v duu Crazy Nails.

Gaëlle je angažovaná a vstřícná profesionálka a prostřednictvím organizace Guitar'elles, kterou založila, vede kampaň za přítomnost a zviditelnění žen ve světě kytary. Solal žije od roku 2011 v Bruselu. Hraje na struny Savarez a na kytaru „Rondine“ z dílny Waltera Verreydta a Martiny Gozzini.

• fyzioterapeutka, praktik TČM, kraniosakrální terapie

• praxe od roku 2009 („Čínská mise“ - Malostranské náměstí 14, 118 00 Praha 1)

Vzdělání:

• 2. lékařská fakulta – Všeobecné lékařství; Fyzioterapie a balneologie

• 1. škola tradiční čínské medicíny

• 2014 stáž v Číně (Taiyuan)

• Upledger Institut of Craniosacral Therapy

Nabídka terapie:

• fyzioterapie, akupunktura, fytoterapie, Qigong, dietetika, ušní a břišní akupunktura, kraniosakrální terapie, somato-emocionální uvolnění

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro „tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. 

V roce 2015 vyšla v nakladatelství Schott/Mainz jeho kniha „Moderne Gitarrentechnik – Integrative Movement Theory for Guitarists“. Anglickou verzi „Modern Guitar Technique – Integrative Movement Theory for Guitarists“ vydalo nakladatelství UT Orpheus v roce 2019.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi, Sérgio Assad, René Eespere, Marco de Biasi, Marek Pasieczny a Benjamin Verdery mu věnovali skladby pro kytarový orchestr.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem pro klasickou kytaru evropské firmy D‘Addario.

http://www.thomasoffermann.com

Martin Schwarz vystudoval kytaru na Hudební akademii ve Vídni u prof. Waltera Würdingera a Luciana Continiho. Zúčastnil se mistrovských tříd u Huberta Käppela, Oscara Ghiglii, Alvara Pierriho a mnoha dalších. Nejvíce jej však ovlivnil David Russell.

Jako sólista nebo člen komorních uskupení koncertoval v Německu, Polsku, České republice, Slovensku, Rakousku, Rusku, Řecku a Itálii.

Nahrál dvě CD se skladbami německo-indonéského skladatele Stefana Soewandi “Echoing Silence” (1997) a “Dewa” (1999), obě pro Kreuzberg Records Berlin.

Je zakládajícím členem kvarteta „Guitar4mation“, s nímž vystupuje již od roku 1993. Kvarteto nahrálo již 4 CD pro vídeňský label Gramola: 1996 „From a Hidden Street“, 2006 „pulse.sound.joy.heart.“, 2010 „Sonada del Alma“, 2014 „Trans4mation“.

Důležitou součástí jeho umělecké práce je kompozice a aranžmá skladeb pro kytaru, od sóla až po kytarový orchestr.

Martin Schwarz vyučoval po mnoho let na různých hudebních školách v Rakousku. Od roku 2012 vede kytarový orchestr na Hudební univerzitě ve Vídni. V roce 2015 byl jmenován profesorem kytary na Univerzitě Antona Brucknera v Linci (Rakousko).

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (Gordon Crosskey, John W. Duarte, Hubert Käppel, Costas Cotsiolis, Wolfgang Lendle, ad.).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svou pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Od roku 2016 působí také na AMU v Praze. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích (208 cen, 78 prvních cen). Za výjimečné pedagogické výsledky byl v minulosti dvakrát oceněn. Je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly, konzervatoře a hudební univerzity. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími. V roce 2010 se stal členem “D’Addario Family”.

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem a také jako člen kytarového kvarteta “Guitar4mation”, koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada rozhlasových a televizních snímků vznikla ve spolupráci s ORF, ARD, BR1, ČT a ČRo. Natočil několik odbornou kritikou vysoce ceněných CD – dvě sólová, další s violistou Milanem Řehákem a tři s kytarovým kvartetem “Guitar4mation”.

Je uměleckým ředitelem projektu “Kytara Kutná Hora”, který mimo jiné zahrnuje festivaly “Kytarová noc” a “Mezinárodní kytarové bienále Kutná Hora” nebo udělování ceny “Mladý kytarista roku”.

Prof. Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner je profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku a pedagogicky působí také na Univerzitě umění v Brémách. Jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma „teorie držení těla a pohybu“ a „technika pilování nehtů pro kytaristy“, které vyšly v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.

https://jenswagner.com

Narodil se v anglickém Yorkshire v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991-1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil “The Alexander Technique Teacher Training Centre” ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. Na kytarovém festivalu v Mikulově vyučuje AT od roku 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

https://www.alexandertechniquecentrevienna.com/