"Zrození nové jiskřivé hvězdy na koncertním nebi."

Těmito slovy popsal německý tisk debutový koncert souboru v Drážďanech na jaře 2012. Setkání dvou světových hvězd klasické kytary a dvou nejvýraznějších protagonistů akustické kytarové scény provázelo nadšené uznání kritiky i publika. Nebylo proto překvapením, že po jejich debutu následovala pozvání na festivaly po celém světě, jako například ve Skandinávii a Německu (Bergen Music Festival, MDR Musiksommer) a další prestižní akce v Rakousku, Švýcarsku, Indii a Jižní Americe. Svůj obdiv k jejich hudbě pohotově vyjádřili i kolegové hudebníci, například legenda klezmeru Giora Feidman.

"DANZA" by byl výstižný název pro aktuální program kvarteta, protože kombinuje intenzivní, virtuózní a temperamentní hudbu Jižní Ameriky a Evropy a bere posluchače na vzrušující hudební cestu. Jedinečné interpretace skladeb Astora Piazzolly a tanců paraguayské kytarové legendy Agustína Barriose se prolínají s melodickými skladbami mistrovského Nicolo Paganiniho a složitými rytmy balkánských tanců (Dušan Bogdanovič). Zazní také skladby Thomase Fellowa a Reentka, které představují koncertní hudbu, world music a jazz v současném objetí.

Tito čtyři hudebníci - každý sám o sobě uznávaným interpretem - si dali za úkol spojit koncertní tradici nástroje s expresivním a dynamickým zvukem moderní hudby.

Evropské kytarové kvarteto hraje na struny značky D´Addario.

PAVEL STEIDL je již dlouho považován za ikonu tohoto nástroje. Jeho interpretace klasicko-romantické hudby je jedinečná a nenapodobitelně intenzivní. Po koncertech ve všech částech světa a v rámci nejvýznamnějších festivalů se již dávno zařadil mezi špičku ve svém oboru. V roce 1982 zvítězil v jedné z nejvýznamnějších soutěží té doby – Radio France v Paříži a v současné době vyučuje na Královské konzervatoři v Haagu.

„Když hraje Karamazov, je ve vzduchu cítit kouzlo. Nejedná se jen o hraní v historickém kontextu, ale o expresivní pojetí hudby, které se mění v produkci umění, které nejen reprodukuje, ale vytváří. Ne každý to dokáže.“ 
Leo Brouwer (Havana, 2013)

Edin Karamazov se narodil v roce 1965 ve městě Zenica v Bosně a Hercegovině. Jako chráněnec Sergiu Celibidache, zahájil svou hudební kariéru jako klasický kytarista a poté se začal věnovat barokní loutně, kterou studoval u Hopkinsona Smithe na Schola Cantorum Basiliensis ve švýcarské Basileji.

Neočekáváný záskok za legendárního Juliana Breama v roce 1998, se stal Edinovým loutnovým debutem. Od té doby se etabloval jako nejzajímavější a nejcharismatičtější hráč na loutnu současnosti. Jeho strhující virtuózní vystoupení na loutnu a kytaru s repertoárem sahajícím od 16. století až po hudbu dneška si získala nadšené recenze a nebývalý ohlas kritiky v Evropě i Americe. Jako sólista vystupoval a nahrával s předními mezinárodními soubory staré hudby a umělci, jako jsou Hilliard Ensemble, Hespèrion XX, Andreas Scholl a také Sting. Vynikající sólista Edin Karamazov, ojedinělý interpret a mistr hry na řadu starých i soudobých strunných nástrojů, vystoupil na mnoha významných místech, mimo jiné v amsterdamském Concertgebouw, londýnské Wigmore Hall, Berlínské Filharmonii a vídeňském Konzerthausu. Ohlížeje se zpět ke svým začátkům, stále rád hraje a improvizuje na ulici.

Jeho diskografie pro label Decca zahrnuje CD „A Musical Banquet“ – sbírku loutnových písní s Andreasem Schollem a „Wayfaring Stranger“ – lidové písně s Andreasem Schollem. Veleúspěšné album „Songs from the Labyrinth“ se Stingem, vydané u Deutsche Grammophon, jej nejen proslavilo daleko za hranice světa staré hudby, ale také odstartovalo novou “loutnovou renesanci“ pro 21. století. Velký ohlas vyvolala i jeho nejnovější nahrávka pro společnost Decca: „The Lute is a Song“, která obsahuje sólové skladby J. S. Bacha, Lea Brouwera, Giovanni Zamboniho a Carla Domeniconiho, dále Händelovy árie s Andreasem Schollem, Purcella s Renée Fleming, tradiční makedonskou píseň s makedonskou zpěvačkou a písničkářkou Kaliopi a skladbu Stinga se samotným Stingem.

Edin Karamazov hraje na několik drnkacích nástrojů různých kultur a epoch a nadále se věnuje zkoumání využití louten v moderní hudbě a současných improvizačních kontextech. Kromě své sólové kariéry rád doprovází zpěváky různého původu a různých stylů.

Anabel Montesinos je přední světovou osobností klasické kytary a již v 17 letech se stala nejmladší vítězkou Mezinárodní kytarové soutěže Francisca Tárregy ve Španělsku. Je mimo jiné držitelkou více než deseti prvních cen z významných kytarových soutěžích, jako jsou Michele Pittaluga, Città di Alessandria v Itálii, Julián Arcas ve Španělsku, Raifeisenwettbewerb v rakouském Salcburku a další.

Anabel Montesinos koncertuje po celém světě, v roce 2011 debutovala v Carnegie Hall, hrála Concierto de Aranjuez od J. Rodriga v Postupimi na „open air“ koncertech (Berlín) pro více než 4000 diváků, vystupovala s orchestry jako Turínská filharmonie (Itálie), Symfonický orchestr Simóna Bolívara (Venezuela), Filharmonie Sundsvall (Švédsko), Filharmonie Oulu (Finsko), Havanská filharmonie (Kuba), Filharmonie Moskva (Rusko), Pomořanská filharmonie v Polsku atd. Je také čestnou občankou města Solero v Itálii. V roce 2011 získala na „Convegno Internazionale di Chitarra“ v Alessandrii ocenění „Premio Chitarra D'Oro“ pro slibné mladé talenty a jako uznání za její uměleckou činnost.

Anabel Montesinos nahrávala pro vydavatelství Naxos a její první CD bylo vybráno jako součást hudebního programu pro mezikontinentální lety společnosti British Airways. Její alba byla oceněna mezinárodním tiskem, který vyzdvihuje krásu, svěžest a virtuozitu její interpretace. S Paco de Luciou sdílela koncertní sérii a s obrovským úspěchem tak představila „druhou stranu španělské hudby“. Kromě klasického programu, který sahá od renesance až po současnost, provedla několikrát i populární skladby, například hudbu skupiny „The Beatles“ nebo sérii písní rockové skupiny „Queen“ v úpravě pro kytaru a orchestr, mezi nimi i slavnou „Bohemian Rhapsody“, která byla posledním projektem jejího turné v roce 2019, oceněným mimořádnými ovacemi. 

V prosinci roku 2021 nahrála v Brazílii své třetí sólové album u společnosti GuitarCoop. Album se jmenuje Alma Llanera a je věnováno latinsko-americké hudbě, a to jak tvorbě klasické, tak i té populární. Je umělkyní značky Savarez, hraje na struny Cantiga Alliance Premium a její kytaru s názvem Jasmine postavil v roce 2018 skvělý loutnista Steve Connor.

Zoran Dukić se narodil roku 1969 v Záhřebu. Na kytaru začal hrát ve věku šesti let. Dnes platí za jednoho z nejuznávanějších kytaristů. Jeho koncertní vystoupení, sólová či s orchestrem, zanechávají hluboké zážitky u diváků i hudebních kritiků.

Zoran absolvoval na Hudební Akademii v Záhřebu ve třídě Darka Petrinjaka. Svá studia poté zakončil u Huberta Käppela na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem.

V letech 1990-1997 se účastnil kytarových soutěží a toto jeho období je nazýváno jako “tour de force”, protože na nich získal neuvěřitelné množství ocenění. Je jediným kytaristou na světě, který vyhrál obě soutěže “Andrés Segovia” v Granadě i v Palma de Mallorca. Dále získal první ocenění na soutěžích Fernanda Sora, Manuela Ponceho, Manuela de Fally, Francisca Tárregy, což dokazuje, že je virtuózním interpretem mnoha hudebních epoch a stylů. Na největší kytarové soutěži v Madridu, kterou zaštiťuje královská rodina, byl jako jediný nešpanělský kytarista oceněn kromě prvního místa i zvláštní cenou za interpretaci španělské hudby. Díky jeho přirozené schopnosti “komunikovat skrze hudbu” získal na mnoha soutěžích diváckou cenu publika.

Zoranovy recitály, provedené na pěti kontinentech, přiměly mnoho skladatelů, aby mu věnovali své skladby. Jeho repertoár proto zahrnuje díla Takemitsu, Henzeho, Reilyho, Cartera nebo Gubaiduliny a dalších. Zoran také podnikl turné s programem děl J. S. Bacha, kde prováděl jeho kompletní loutnové, houslové a violoncellové suity. Hudba J. S. Bacha je stále ve středu zájmu Zoranova hudebního života.

Zoran se také soustředí na španělskou a jihoamerickou hudbu, která představuje základní repertoár pro klasickou kytaru. Jeho programy jsou pečlivě vyvážené a obsahují široký záběr děl od Bacha po Brittena, od Sora po Albénize, od Tárregy po Villa-Lobose a Brouwera.

Zoran je také velmi aktivní jako hudební pedagog. Dříve vyučoval na hudební Akademii v Záhřebu a na Vysoké hudební škole v Aachenu, v současnosti působí na Královské hudební konzervatoři v Haagu a na Vysoké hudební škole v Barceloně. Vychoval generaci mladých klasických kytaristů a jeho studenti patří k nejúspěšnějším v Evropě. Zoran je zván na mnohé kytarové festivaly po celém světě. Dále je aktivním hráčem komorních seskupení a zakladatelem tria „Trio de Cologne“. Nahrál CD pro společnosti v Německu, Španělsku, Belgii a v Kanadě.

Judicaël Perroy je znám jako ojedinělý virtuózní klasický kytarista a hudebník, který má na svém kontě mnoho cen. V roce 1997 získal první cenu na prestižní Guitar Foundation of America, která mu otevřela cestu k turné po Spojených státech a Kanadě s více než šedesáti koncerty a mistrovskými kurzy.

Narodil se v roce 1973 v Paříži a na kytaru začal hrát v 7 letech na Conservatoire Municipal Inter-Districts v Paříži. Studoval u Delie Estrada a Raymonda Gratiena na Ecole Nationale d'Aulnay-sous-Bois, kde promoval s vyznamenáním. V 11 letech vystoupil jako sólista ve dvou Vivaldiho koncertech s Ensemble Instrumental du Mans pod vedením André Girarda a pokračoval ve studiu hudby u Roberta Aussela a Daniela Lavialle. Ve 14 letech získal druhou cenu na mezinárodní kytarové soutěži Ile de France. V roce 1992 získal jednomyslným rozhodnutím poroty hlavní cenu a cenu publika na 15. mezinárodním kytarovém Concours René Bartoli. V roce 1994 získal koncertní diplom na Ecole Normale de Musique v Paříži ve třídě Alberta Ponce a později téhož roku mu byla udělena 1. cena na 7. mezinárodní soutěži Bourg-Madame, kde konečné hlasování prováděla široká veřejnost bez jakékoli poroty. V roce 1996 se stal vítězem první ceny ve své absolventské třídě na Národní konzervatoři hudby a tance v Paříži (Pařížská konzervatoř).

Během jeho vítězného GFA turné Mel Bay Publications nahrál a vydal jeho živý koncert v Lubbocku (Texas). Po jeho vítězném turné GFA získala nahrávka „Aspen Suite“, stejně jako jeho dřívější nahrávka u francouzského vydavatelství QUANTUM, vysokou chválu a nejvyšší ocenění v časopise Diapason. Následně byla znovu vydána u vydavatelství Bayard Musique v roce 2008. Natočil dvě CD pro sbírku Bayard Musique Meditation, CD s flétnistkou Florence Bellon a další s harfenistkou Joannou Kozielskou. Nahrál CD s hudbou J. S. Bacha pro Naxos, které obsahuje působivé a bezprecedentní provedení Bachovy druhé klavírní partity v transkripci pro klasickou kytaru. V roce 2016 nahrál CD se skladbami M. M. Ponce (Naxos), které obsahuje premiéru Sonáty č. 2 a také nové CD pro Contrastes Records s názvem „Paris est une solitude peuplée“. Současná Judicaëlova diskografie zahrnuje osm alb a jedno DVD. Kromě toho Judicaël ve Francii odehrál mnoho koncertů, které byly živě vysílány na France-Musique.

Judicaël je velmi žádaným učitelem a je pravidelně zván na mistrovské kurzy na mnoha špičkových konzervatořích a univerzitách světa. Jeho studenti vyhráli mnoho hlavních cen v regionálních, národních a mezinárodních soutěžích, včetně Guitar Foundation of America, a zároveň se stali zralými a vycházejícími hvězdami klasické kytary a mezinárodní hudební scény. Judicaël vyučoval na Ecole Nationale de Musique d'Aulnay-sous-Bois a Ecole Nationale de Musique Blanc-Mesnil (1995 až 2004). V zimě roku 2000 byl vybrán na pozici vedoucího katedry kytary namísto Stevena Robinsona na Stetson University.

V roce 2017 byl Judicaël jmenován na fakultu na San Francisco Conservatory of Music a nadále zastává učitelskou pozici v Lille’s appPSEA (Association de préfiguration du Pôle supérieur d'enseignements artistiques) Nord-Pas-de-Calais ve Francii.

https://www.judicael-perroy.com

Gaëlle Solal se narodila do rodiny milující hudbu, v pěti letech objevila klasickou kytaru a hned rok poté začala studovat na konzervatoři v Marseille. Jako malá holčička si do deníku napsala: "Až vyrostu, chci být tanečnicí a hudebnicí". Některé sny se skutečně plní.

V 16 letech Gaëlle nastoupila na pařížskou konzervatoř a o tři roky později ji absolvovala s vyznamenáním Premier Prix a s touhou učit se dál. Zábavná, ctižádostivá a toužící nenechat si ujít žádnou novou výzvu se účastnila mezinárodních soutěží a zároveň studovala magisterský obor na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem. V roce 1998 se Gaëlle stala první Francouzkou, která vyhrála soutěž v italské Alessandrii, jednu z nejvýznamnějších světových kytarových soutěží. Získala také ceny v dalších 12 národních a mezinárodních soutěžích a byla oceněna granty a stipendii mnoha nadací.

Počátkem roku 2000 se Gaëlle přestěhovala do Andalusie, kde zahájila pedagogickou kariéru a získala profesuru na konzervatořích v Córdobě a Seville, přičemž se sama nadále vzdělávala na mistrovských kurzech po celém světě. Po deseti letech působení v duu Astor se v roce 2006 vrátila k sólovému vystupování a získala druhou cenu na Guitar Foundation of America. Vystupovala v prestižních sálech ve více než čtyřiceti zemích jako sólistka, komorní hráčka a sólistka s orchestrem.

Gaëlle je spíše vyznavačem svobody než dogmat, plynule přechází od Bacha k Beatles, od soudobé hudby k baroku a od formálních vystoupení až ke komickým výstupům s partnerem Borisem Gaquerem v duu Crazy Nails.

Gaëlle je angažovaná a vstřícná profesionálka a prostřednictvím organizace Guitar'elles, kterou založila, vede kampaň za přítomnost a zviditelnění žen ve světě kytary. Solal žije od roku 2011 v Bruselu. Hraje na struny Savarez a na kytaru „Rondine“ z dílny Waltera Verreydta a Martiny Gozzini.

Gabriel Bianco je považován za jednoho z nejlepších klasických kytaristů současnosti, získal první cenu na mnoha mezinárodních soutěžích, vystupoval ve více než padesáti zemích světa a natočil osm CD.

Mezi nejprestižnější ocenění nominujme např. ADAMI Classic Revelation v roce 2011 a také první cenu v soutěžích v Sernancelhe (Portugalsko, 2005), Ile de Ré (Francie, 2006), Gitarre Forum Wien (Rakousko, 2006), “Slezský podzim” v Tychách (Polsko, 2006), “Hubert Käppel” v Koblenci (Německo, 2007), Barbezieux (Francie, 2007), Guitar Foundation of America (USA, 2008), “Fundación Gredos san Diego” v Madridu (Španělsko, 2011), “Andrés Segovia” v Almuñecaru (Španělsko, 2012). 

Gabriel se narodil v roce 1988 v Paříži a na kytaru začal hrát se svým otcem. V roce 1997 se zapsal na Národní konzervatoř (CNR) v Paříži do třídy Ramona de Herrery a hudbu studoval až do maturity. V roce 2005 byl jednomyslně přijat na CNSMDP (Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži), kde nastoupil do třídy Oliviera Chassaina. V roce 2008 získal jeho kytarovou cenu a v roce 2015 cenu za komorní hudbu, v obou případech s gratulací poroty.

Gabriel Bianco koncertoval na prestižních místech, jako jsou Théâtre du Châtelet, “la Folle Nantes Day”, Festival Radio-France Occitanie, Mezinárodní kytarový festival v Paříži, Čajkovského sál v Moskvě, Herbstovo divadlo v San Francisku, Sál Luise Aranga v Bogotě, Ústřední konzervatoř v Pekingu, Musashino Art Centre a Yamaha Hall v Tokiu, Kyjevská filharmonie, Curyšská opera a Opera v Lausanne.

Gabriel Bianco se vášnivě věnuje komorní hudbě. Od vzniku souboru Quatuor Eclisses v roce 2012 je jeho členem, vytvořil pro něj řadu aranží a natočil 4 CD u vydavatelství Ad Vitam. Vystupuje také s Marinou Viotti (mezzosoprán), opět se svými aranžemi klasické a populární hudby. Jejich společné CD vyšlo v dubnu 2023 u vydavatelství Aparté. 

Další CD v duu s hobojistkou Michaelou Hrabánkovou vyšlo taktéž u Ad Vitam. Příležitostně sdílí pódium s Edgarem Moreauem (violoncello), Maïté Louis (housle), Mathilde Caldérini (flétna), Lolou Descours (fagot), Kévinem Amielem (tenor), Romualdem Grimbert-Barré (housle). Bianco také natočil dvě sólové desky, první u labelu Naxos v programu Bach, Mertz & Koshkin, druhou pak u labelu Ad Vitam Records v programech Da Milano, Scarlatti, Regondi & Paganini. 

Gabriel je rovněž velmi aktivní v oblasti soudobé tvorby, na tvorbě nových děl pro sólovou kytaru nebo komorní hudbu spolupracoval s Atanasem Ourkouzounovem, Sergiem Assadem, Karolem Beffou, Orestisem Kalampalikisem, Matthieu Stefanellim, Julesem Mattonem, Camille Pépinem, Inès Halimi a Thomasem Viloteau.

Hraje výhradně na struny Savarez. V současné době vede vysokoškolské vzdělávání na “Conservatorium van Amsterdam” (Nizozemsko), kde vede individuální výuku.

Marek Pasieczny získal tři magisterské tituly v oboru hudba, za skladbu a interpretaci na Královské konzervatoři ve Skotsku v Glasgow ve Velké Británii a za interpretaci na Hudební akademii Karola Lipinského ve Vratislavi v Polsku. V roce 2010 zahájil kombinované doktorské studium v oboru skladba a interpretace v Austrálii, v roce 2012 se vrátil do Evropy a v prosinci 2015 dokončil doktorské studium na Surrey University v Guildfordu ve Velké Británii.

Jako skladatel, kytarista, lektor a porotce pravidelně vystupuje na festivalech v Evropě (Polsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Švýcarsko, Rakousko, Česká republika, Řecko, Turecko, Bosna a Hercegovina, Velká Británie a Itálie), Asii (Čína, Japonsko), Rusku, Austrálii, na Novém Zélandu, v Jihoafrické republice, Kanadě a USA.

Pasieczny skládal a spolupracoval s hudebníky, jako jsou např: Pat Metheny (CD „Upojenie“), Anna Maria Jopek, Odair a Clarice Assad, David Russell, Roland Dyens, Carlo Domeniconi, LAGQ: Los Angeles Guitar Quartet, Ana Vidovic, Hilary Hahn, James Gourlay, Aaron Shorr, Andrew York, Pavel Steidl, Krzysztof Pelech, Michal Stanikowski, Andrzej Bauer, Vojin Kocic, Duo Melis, Lulo Reinchard a mnoho dalších.

Premiéry jeho děl zazněly na místech jako např: Peabody Conservatory, Baltimore (USA), Conservatoire National de Strasbourg (Francie), He Luting Hall, Šanghaj (Čína), BBC Scotland (Velká Británie), Royal Albert Hall, Londýn (Velká Británie), Sál W. Lutosławského (Varšava, Polsko) a Carnegie Hall, New York (USA).

Pasieczny se objevuje na celkem 36 albech a jeho hudba byla použita také pro balet (Tchaj-wan) a filmové dokumenty (Německo, USA).

V roce 2012 se Pasieczny stal umělcem společnosti D'Addario a objevil se také na obálce časopisu Classical Guitar Magazine. Pasieczného díla vydala např: PWM (Polsko), Les Productions D'Oz (Kanada), Lathkill Music (Velká Británie), HomaDream Inc., (Japonsko), SLE (Velká Británie / Jihoafrická republika).

„Velmi talentovaný skladatel (...) Naděje pro polský moderní repertoár klasické kytary.“
(Krzysztof Penderecki, Canterbury, Anglie; duben 2009)

 „Marka Pasieczného považuji za velmi inspirativního kytaristu a skladatele. Jeho hudební svět se mě hluboce dotýká svou velkou osobitostí a originalitou. Je tím, čemu říkám svobodný umělec.“
Roland Dyens, Paříž, Francie; říjen 2008)

Pia Offermann studovala v Berlíně, v Brémách a postgraduálně v „Centro Chitarristico Francisco Tàrrega“ v Pordenone (Itálie) u profesora Thomase Offermanna, profesora Jense Wagnera a profesora Paola Pegorara. 

Byla členkou mezinárodně oceňovaného pěveckého sboru Rundfunk-Jugend-Chor Wernigerode, jeho komorního sboru a mezinárodně oceňovaného Vocal Consort Weimar.

Je laureátkou mezinárodní soutěže pro klasickou kytaru v polském Krakově. 

Své znalosti prohlubovala na mistrovských kurzech u Roberta Aussela, Davida Russella, Hopkinsona Smithe a renomovaného newyorského klavíristy Seymoura Bernsteina.

Pia Offermann je aktivní jak sólově, tak v komorních obsazeních, je zvána na mezinárodní festivaly, do porot a k vedení kurzů či mistrovských tříd na konzervatořích a univerzitách po Evropě, Severní Americe, Jižní Americe a Asii.

Spolupracuje s německým ministerstvem zahraničí, Goethe Institutem i Institutem Cervantes.

2010 "Artist in Residence" na Mount Royal University Calgary, Kanada.

Pia dlouhá léta působila na Hochschule für Künste Bremen, je uměleckou ředitelkou mezinárodního festivalu kytarového umění v Brémách a mezinárodní soutěže mládeže, je taktéž uměleckou ředitelkou Sasko-anhaltského zemského kytarového orchestru.

Kromě umělecké činnosti získala diplom kulturní manažerky.

U vydavatelství AureaVox vyšla její dvě sólová CD "Satyagraha" a "Spanish Guitar Masterpieces". Na rok 2023 plánuje CD s díly Alexandra Tansmana.

Od dubna 2010 je členem D'Addario Family (USA).

„Není ničím jiným než skutečnou umělkyní, která se nikdy nevyužívá k tomu, aby se dostala do popředí, ale chce k nám promlouvat, což je to, co dnes potřebujeme více než kdy jindy. Vlastně potřebujeme hudbu, která mluví o naší době: o nás, našich otázkách a pocitech pravdy, něhy, hloubky nebo lahodné lehkosti. A to ona přináší. Naslouchejme jí.“
Danielle Ribouillault, Paříž, z recenze pro Classical Guitar London

Campbell Diamond je mezinárodně oceněný klasický kytarista z Canberry v Austrálii, který v současnosti sídlí v rakouském Linci, kde byl nedávno jmenován profesorem kytary na soukromé univerzitě Antona Brucknera.

Campbell dokončil bakalářský titul (First Class Hons) u Huberta Käppela na Hochschule für Musik und Tanz v Kolíně nad Rýnem v Německu a pokračoval v postgraduálním studiu u Judicaëla Perroye na Haute Ecole de Musique Genève. Předtím byl studentem Timothyho Kaina a Minh Le Hoang na ANU School of Music v Canbeře v Austrálii. Klasickou kytaru začal studovat v pozdních 17 letech a nyní je považován za jednoho z předních kytaristů své generace.

Campbell velmi těžil ze studijních období na Akademii Chigiana v Sieně u Oscara Ghiglii a Carla Marchioneho. Měl tu čest zúčastnit se mnoha mistrovských kurzů s hudebníky a umělci, jako jsou David Russell, Roberto Aussel, Zoran Dukic, Marcin Dylla, Lorenzo Micheli, Ricardo Gallén, Pavel Steidl, Roland Dyens a další.

Jako sólista a komorní hráč koncertoval po celé Austrálii, v Japonsku, Koreji, Německu, Norsku, Černé Hoře, Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku, Španělsku, Chorvatsku, Brazílii, Finsku, Indii, Itálii, Portugalsku, Francii, Číně, Rakousku, Srbsku, Rumunsku a Řecku. Objevil se na několika hlavních rozhlasových stanicích včetně Classic FM UK, ABC Classic FM, WDR 3 (German Classic FM) a mnoha dalších. Vystupoval a vedl mistrovské kurzy na mnoha nejprestižnějších světových kytarových festivalech a koncertních řadách, včetně Mezinárodního kytarového festivalu Koblenz, Mezinárodního kytarového festivalu Iserlohn, Cultura Artistica – Sao Paulo, Mezinárodního kytarového festivalu v Berlíně, Mezinárodního kytarového festivalu v Paříži, Festivalu GuitarArt , Forum Gitarre Wien a mnoho dalších.

Campbell je sponzorovaným umělcem firem D'addario a Guitarlift a hraje na kytaru Antoniuse Müllera z roku 2015.

Získal přes 30 cen na mezinárodních soutěžích.

https://campbelldiamondguitar.com

REENTKO získal mezinárodní pozornost a uznání nejen jako ojedinělý kytarista a perkusionista, ale také jako skladatel, jehož skladby získaly řadu ocenění. Můžete je mimo jiné slyšet v programu slavného "Cirque de Soleil" a Semperoper v Drážďanech. Vyučuje na Hudební akademii v Drážďanech a velkou pozornost si získal také jako kytarista v projektech Giory Feidmana a Kseniji Sidorové.
 

THOMAS FELLOW je prvotřídní akustický kytarista, který se stal jedním z nejúspěšnějších a nejformativnějších hudebních doprovodných kytaristů, v neposlední řadě také díky své inovativní hře v duu „Friend 'n Fellow“ (po téměř 2000 koncertech s Rayem Charlesem, Lutherem Allisonem a Tommym Emmanuelem). Jako autor a skladatel publikuje u Schott Music, vede průkopnickou výuku pro akustickou kytaru na Vysoké hudební škole v Drážďanech a vystupoval ve více než 30 zemích.
 

„Ojedinělá osobnost, umělec skrz naskrz.” (časopis Nuances)

V dubnu 2019 byla Marina Viotti oceněna jako “Nejlepší mladá pěvkyně roku” na prestižním udílení International Opera Awards v Londýně. V roce 2016 získala také 3. cenu na “Concours de Genève” a v roce 2015 Mezinárodní cenu Belcanto na Rossiniho festivalu v Bad Wildbadu.

Po studiu flétny Marina Viotti nejprve experimentovala s jazzem, gospelem a heavy metalem. Získala magisterský titul v oboru filozofie a literatury, poté zahájila pěveckou přípravu u Heidi Brunner ve Vídni a pokračovala na Hudební univerzitě v Lausanne ve třídě Brigitte Balleys. Své studium zakončila diplomem a dále studovala Belcanto u Raula Gimeneze a Alessandry Rossi.

Hned po studiích vedly Mariiny první operní kroky do Lausannské opery, Luzernského divadla a byla taktéž členkou mladého souboru v Grand Théâtre de Genève. V roce 2015 debutovala na Rossiniho festivalu v Bad Wildbadu jako Isabella (L'italiana in Algeri).

Od té doby zpívala role jako Olga (Oněgin) a Bradamante (Alcina) v Opera du Rhin, Elisabetta (Marie Stuarda) a Isabella v Lucernu, Rosina (Barbiere) v Bolshoi Theater a v Drážďanech, Melibea (Viaggio a Reims) ve Valencii a v Liceu, kde také v minulé sezoně debutovala jako Nicklausse/Muse (Hoffmanovy povídky). V sezoně 2021-22 debutovala jako Dorabella (Cosi) v nové inscenaci ve Státní opeře Berlín pod Barenboimovým vedením, a ještě v této sezoně zde bude poprvé zpívat Cherubína (Nozze). Marina se také vrátí do La Scaly, tentokrát bude zpívat Maddalenu (Rigoletto), roli, kterou již zpívala v Curyšské a Mnichovské státní opeře. Dalšími debuty budou Orlovský (Fledermaus) ve Firenze Maggio Musicale, Arsace (Semiramida) v Lausanne a Alceste (titulní role) v Římě.

Marina Viotti je vyhledávanou koncertní pěvkyní. Její koncertní repertoár zahrnuje mimo jiné: Mozartovu Mši C dur, Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži (Haydn), Beethovenovu Mši D dur a Symfonii č. 9, Kindertotenlieder (Mahler), Der Rose Pilgerfahrt (Schumann), La petite messe solennelle (Rossini), Verdiho Requiem, El amor Brujo (De Falla), Le Poème de l'amour et de la mer (Chausson), mimo jiné pod taktovkou maestra Corboze, maestra Dudamela nebo maestra De Billy.

Kromě toho je Marina Viotti pravidelně zvána na festivaly po celém světě, aby zde představila své zcela unikátní recitály/pořady, jako například “Láska nemá hranice” (zpěv, klavír, saxofon a kontrabas), “Porque existe otro querer” (duo zpěv/kytara) nebo “O včerejší noci” (kabaret).

Pochází z rodiny, kterou již po několik generací tvoří téměř výhradně učitelé, a již téměř 40 let se intenzivně věnuje výuce hry na kytaru a komorní hře. Mnoho jejich studentů, které sledovala od prvních krůčků až po absolutorium, se stalo profesionálními hudebníky a prosadilo se na významných národních i mezinárodních soutěžích, jak v sólové hře, tak v komorních souborech.

Za tyto úspěchy získala několik ocenění, včetně "Zlaté kytary za didaktiku" ("Chitarra d'oro per la didattica"), která jí byla udělena v roce 2014 na 19. Mezinárodní kytarové konferenci v Alessandrii.

Je autorkou kytarové metody "Crescendo a più corde", kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Ut Orpheus, postavené na dlouholeté a konsolidované pedagogické praxi. Tuto metodu Lucia představila mimo jiné na Mezinárodní kytarové konferenci v Miláně (říjen 2021).

Lucia je absolventkou konzervatoře "B. Marcello" v Benátkách, v oboru kytara a hudební didaktika ve třídě Tommasa De Nardise. Následně s nejlepším hodnocením a vyznamenáním získala vyšší akademický diplom II. stupně v oboru kytarová didaktika na konzervatoři "G. Tartini" v Terstu u Frédérica Ziganteho. Své znalosti doplnila četným studiem muzikologických předmětů, didaktiky, humanitních věd, motoriky a psychomotoriky.

Současně vystupoval na koncertech jako sólistka nebo v různých komorních seskupení či jako sólistka s italskými a evropskými orchestry.

Lucia je často zvána k vedení mistrovských kurzů, hudebních workshopů a seminářů pro sólisty či kytarové soubory, jak v Itálii, tak i v zahraničí. Mimo jiné je zvána do porot národních a mezinárodních soutěží.

• fyzioterapeutka, praktik TČM, kraniosakrální terapie

• praxe od roku 2009 („Čínská mise“ - Malostranské náměstí 14, 118 00 Praha 1)

Vzdělání:

• 2. lékařská fakulta – Všeobecné lékařství; Fyzioterapie a balneologie

• 1. škola tradiční čínské medicíny

• 2014 stáž v Číně (Taiyuan)

• Upledger Institut of Craniosacral Therapy

Nabídka terapie:

• fyzioterapie, akupunktura, fytoterapie, Qigong, dietetika, ušní a břišní akupunktura, kraniosakrální terapie, somato-emocionální uvolnění

Thomas Offermann patří mezi nejvýznamnější kytarové pedagogy nejen v evropském měřítku. Během své hudební kariéry koncertoval ve více než 40 zemích světa, a to jako sólista, s orchestry a v Duu Sonare, které patří mezi nejvýznamnější kytarová seskupení současnosti. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech. 8 CD nadšeně přijatých mezinárodní kritikou i živé rozhlasové a televizní přenosy a nahrávky dokumentují jeho kvalitní uměleckou práci.

Při svém působení v Duu Sonare obohatil Thomas Offermann repertoár klasické kytary o hudební aranže děl Chicka Corey, Franka Zappy a Mikea Oldfielda. Chick Corea osobně pochválil jeho interpretace pro „tolik citu a krásy“.

Prof. Thomas Offermann vede v současné době mezinárodní kytarovou třídu na Vysoké umělecké škole v Rostocku; je uměleckým ředitelem Mezinárodní kytarové akademie v Berlíně. Doma i v cizině je vyhledávaným pedagogem především pro svůj zkušený a citlivý způsob výuky. 

V roce 2015 vyšla v nakladatelství Schott/Mainz jeho kniha „Moderne Gitarrentechnik – Integrative Movement Theory for Guitarists“. Anglickou verzi „Modern Guitar Technique – Integrative Movement Theory for Guitarists“ vydalo nakladatelství UT Orpheus v roce 2019.

Thomas Offermann je také dirigentem kytarových orchestrů, se kterými uvedl díla Steva Reicha, Rolanda Dyense, Carla Domeniconiho, Benjamina Verderyho, Leo Brouwera a dalších. Carlo Domeniconi, Sérgio Assad, René Eespere, Marco de Biasi, Marek Pasieczny a Benjamin Verdery mu věnovali skladby pro kytarový orchestr.

Thomas Offermann je od roku 2010 zástupcem pro klasickou kytaru evropské firmy D‘Addario.

http://www.thomasoffermann.com

Martin Schwarz vystudoval kytaru na Hudební akademii ve Vídni u prof. Waltera Würdingera a Luciana Continiho. Zúčastnil se mistrovských tříd u Huberta Käppela, Oscara Ghiglii, Alvara Pierriho a mnoha dalších. Nejvíce jej však ovlivnil David Russell.

Jako sólista nebo člen komorních uskupení koncertoval v Německu, Polsku, České republice, Slovensku, Rakousku, Rusku, Řecku a Itálii.

Nahrál dvě CD se skladbami německo-indonéského skladatele Stefana Soewandi “Echoing Silence” (1997) a “Dewa” (1999), obě pro Kreuzberg Records Berlin.

Je zakládajícím členem kvarteta „Guitar4mation“, s nímž vystupuje již od roku 1993. Kvarteto nahrálo již 4 CD pro vídeňský label Gramola: 1996 „From a Hidden Street“, 2006 „pulse.sound.joy.heart.“, 2010 „Sonada del Alma“, 2014 „Trans4mation“.

Důležitou součástí jeho umělecké práce je kompozice a aranžmá skladeb pro kytaru, od sóla až po kytarový orchestr.

Martin Schwarz vyučoval po mnoho let na různých hudebních školách v Rakousku. Od roku 2012 vede kytarový orchestr na Hudební univerzitě ve Vídni. V roce 2015 byl jmenován profesorem kytary na Univerzitě Antona Brucknera v Linci (Rakousko).

Petr Saidl studoval na Konzervatoři v Pardubicích u Stanislava Juřici a na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru u prof. Rolanda Zimmera, prof. Jürgena Rosta a prof. Moniky Rostové. Aktivně se účastnil mistrovských kurzů (Gordon Crosskey, John W. Duarte, Hubert Käppel, Costas Cotsiolis, Wolfgang Lendle, ad.).

Je držitelem řady ocenění z národních a mezinárodních soutěží. V roce 1990 byl zařazen na prémiovou listinu Českého hudebního fondu. V roce 1993 zahájil svou pedagogickou činnost na pardubické konzervatoři, kde od roku 2007 vede kytarové oddělení. Od roku 2016 působí také na AMU v Praze. Jeho studenti obsazují čelní příčky v národních i mezinárodních kytarových soutěžích (208 cen, 78 prvních cen). Za výjimečné pedagogické výsledky byl v minulosti dvakrát oceněn. Je pravidelně zván do porot kytarových soutěží, na kytarové festivaly, konzervatoře a hudební univerzity. Spolupracuje s hudebními nakladatelstvími. V roce 2010 se stal členem “D’Addario Family”.

Jako sólista i člen různých komorních seskupení, nejčastěji s houslistou Bohuslavem Matouškem, violistou Milanem Řehákem a také jako člen kytarového kvarteta “Guitar4mation”, koncertoval v mnoha evropských zemích. Řada rozhlasových a televizních snímků vznikla ve spolupráci s ORF, ARD, BR1, ČT a ČRo. Natočil několik odbornou kritikou vysoce ceněných CD – dvě sólová, další s violistou Milanem Řehákem a tři s kytarovým kvartetem “Guitar4mation”.

Je uměleckým ředitelem projektu “Kytara Kutná Hora”, který mimo jiné zahrnuje festivaly “Kytarová noc” a “Mezinárodní kytarové bienále Kutná Hora” nebo udělování ceny “Mladý kytarista roku”.

Prof. Jens Wagner studoval ve třídě Karla Scheita, jednoho z nejvýznamnějších pedagogů moderní kytarové hry. Intenzivně se také věnoval studiu staré hudby, které mu dalo důležité hudební podněty a rozvinulo jeho interpretační citlivost. Během své sólové kariéry a v seskupení Duo Sonare koncertoval ve více než 40 zemích. Vystoupil také na významných mezinárodních festivalech.

Kytarovou literaturu obohatil svými aranžemi rockové a populární hudby, např. skladbou Tubular Bells od Mike Oldfielda nebo kompozicemi Johna McLaughlina. Jeho repertoár zahrnuje kontrastní propojení různých hudebních stylů interpretovaných jak na kytaru z 19. století, tak na moderní španělskou kytaru.

Jens Wagner je profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku a pedagogicky působí také na Univerzitě umění v Brémách. Jako zkušený kytarista a loutnista předává svým studentům hluboké znalosti.

Jens Wagner je autorem odborných článků na téma „teorie držení těla a pohybu“ a „technika pilování nehtů pro kytaristy“, které vyšly v několika časopisech. Jeho transkripce děl Telemanna a Haydna byly vydány u Heinrichshofen a Trekel.

Nahrál 12 CD nadšeně přijatých odbornou kritikou i veřejností.

https://jenswagner.com

Narodil se v anglickém Yorkshire v roce 1952. Ve věku dvanácti let začal hrát na fagot a v šestnácti letech byl vybrán do Národního orchestru mládeže ve Velké Británii. Ve studiu hry na fagot pokračoval na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde také navštívil první kurzy Alexandrovy techniky (AT). Po získání hudebního diplomu v roce 1973 se stal členem Orchestru anglického národního baletu, kde působil dvanáct let. Stále se věnoval AT a nakonec se rozhodl přihlásit na tříletý kurz v Londýně, po jehož absolvování získal roku 1979 osvědčení a stal se vedle svého povolání hudebníka i učitelem AT.

V roce 1985 byl pozván k přednášení AT do Dramatisches Zentrum Wien. Od té doby žije ve Vídni. V letech 1991-1996 působil jako hostující profesor na hudební univerzitě v Grazu. V roce 1996 založil “The Alexander Technique Teacher Training Centre” ve Vídni.

V poslední době vedl mnoho workshopů i individuálních lekcí o AT v České republice, zejména v Praze, ale také v Brně, Kroměříži, Jeseníku a v Olomouci. Na kytarovém festivalu v Mikulově vyučuje AT od roku 2004.

Michael stále aktivně působí v hudebním světě; pro hudebníky pořádá kurzy Alexandrovy techniky a jako fagotista vystupuje s vídeňskými orchestry a komorními ansámbly.

https://www.alexandertechniquecentrevienna.com/